Pohledecké stráně

Pohledecké stráně

 

Pohledecké stráně slunka svitem zlacené,

u nich leží víska, rodný domov můj.

Z údolí zní zvon, vísku vítá den.

Žehná ji Bůh ranní rosou,

paprskem ji odmyká k životu.

 

Pohledecké stráně samý kamení,

u nich v klínu hor, domov můj.

Rodný krov zde můj milený jest.

Vísku mou pod strání opatruj, Bože, opatruj.

Veď ji k spáse své, milosrdenstvím ji plň.

 

 

Pohledecké stráně slunka svitem zlacené,

u nich leží víska, rodný domov můj.

Širé, rodné lány voní jarem i květem štěpnic.

Od olšin těžký vzduch zavání vůkol,

čirost potůčku láká k něžnostem, vzpomínkám.

 

                              Pohledecké stráně samý kamení,

                              až stébla sklizena budou, tok krve mé se pozastaví.

                              Hrouda zžírat tělo počne, ku spásnosti hříchů mých

                              a bílý rodný štít můj, ten se šedne,

                              tak jak hlava má.

 

Pohledecké stráně slunka svitem laskané,

u nich víska, domov můj.

Rozkvétat bude dál hloží s vůní nahořklou

i šípkoví ozdobí se, jakož i jahodí, červené to granáty.

Rozkvétati bude v časech budoucích nadále.

 

                                  Pohledecké stráně slunka svitem zlacené,

                                  z údolí zvon vítat bude den.

                                  Jen z chladné dlažby dozní poslední „Amen“.

                                 Zelené větvoví rašit počne již bez mého obdivu,

                                  úžasu pučící se palety barev,

                                 tak jak barevný život můj kdysi byl.

 

 

 

---