pan mikrostrukturál

Copak se tu odehrává copak se tu děje?

Kanál bučí ospale a měsíc hvězdy seje

Ani dnes v noci nezapomenu

Být věrný básnickému plemenu

 

lidé jsou jako lískové oříšky

zrnka máku či trnkové koblížky

lidé jsou někdy jako stíny

jež se schovávají do okapové rýny

stíny jež se schovávají pod tulipány

stíny jež mizí se zvlhlými rány

básník nestíhá počítat emotikony

básník pije kávu a cumlá bonbóny

hudba je jak peří vanilkových květů

či jak zaklínadlo z cizích světů

trochu strnule ptám se života

odkud se bere ta zázračná hmota?

 

všechno mizí a potom se zjevuje

 nad našimi životy náhoda panuje

do tmy vykusuje půlměsíce jara

 zatímco na střechách tančí pára

 

člověk je jen kocábka v moři z korálků

či dopis pro kopretinovou obálku

kolik duší jen přihlíží cyklu světa?

a Neptun zapomněl počítat svá léta

naše životy jsou tenké jako krysí střeva

v srdce se uhlí s láskou slévá

měsíc se zřítil zvolna do nebe

a teď je hrůzou bez sebe

země chtěla trochu vody

měsíc rodil mrtvé plody

 

člověk je jen trochu hlíny v hrsti

a vůle boží jde mi proti srsti

nebo je člověk zlatý písek hvězd

jenže sem opovážil padlý anděl snést?

nevím a dost se toho lekám

před skálou z perel na kolena klekám

nevím a proto ptám se tě

zda jsi se nenarodila na kometě

jejíž ocas opisuje dráhu měsíce

kolik ptáků se rozpustilo v panice?

 

co odehrává se v dnešní době

 si uvědomím nejdřív v hrobě

 kam ukazuje můj morální kompas?

kolik ran dostal jsem už pod pas?

---