Noční demence

Jsme nejlepší kamarádky. Na život a na smrt. Milujeme se a nenávidíme. Tedy ta nenávist (alespoň z mé strany) ještě donedávna dost převažovala. S postupem věku a s rostoucí inteligencí (doufám) se moje nenávist změnila v lásku. Už svoje noční demence miluji.

Nejprve vysvětlím pojem noční demence. Vymyslely jsme ho s kamarádkou z OA. U ní na  chatě, tuším někdy hodně po půlnoci. Sledovaly jsme ten nejlepší seriál se stále opilými hlavními postavami, psaly dopis pánovi, který vymyslel nenáviděný výukový program (díky kterému teď ale moje prsty sviští po klávesnici rychlostí blesku) a jedly kočičí granuli (tedy já).

V tom dopise byla přesná definice, kterou už si ale nepamatuji a originál dopisu také nevlastním, neboť se nám zavařil notebook a všechno bylo v tahu. Ale stručně řečeno, je to doba, kdy člověk nemůže usnout. Noční demence se objevuje jen u jedinců, kteří běžně usínají 2-5 hodin, v noci chodí po bytě a ráno je nelze probudit ani výstřelem z děla. V tu dobu člověka napadají vskutku filozofické otázky. Např. jaké by to bylo kdyby místo dvojky byla osmička a místo osmičky dvojka. To by pak osm a osm byly čtyři a dva děleno čtyřmi osm. Zajímavé. Pro někoho nepochopitelné. A je to vůbec filozofická otázka? Přichází na věci, které už měl dávno uskutečnit, rozebírá co neměl nikdy dělat a to, co musí nutně udělat. Co na tom, že ráno si nebude nic pamatovat.

Je to naprosto geniální. V nočním tichu (pokud vedle vás někdo nechrápe) rozebírat možné i nemožné. Ze zoufalosti mlátit do zdi (to už když je filozofování naprosto neúnosné a zoufale se snažíte spát, tak strašně chcete spát, ale nemůžete). Při noční demenci přicházím na zásadní rozhodnutí. Třeba na to, že prostě najdu prince svých snů (co na tom, že se to nedaří), že se stanu spisovatelkou (na což snad mám talent), že vyznám své city tomu krásnému klukovi z posilovny (k mé smůle jsem ho tam už dlouho neviděla) atp. Je to krásný pocit. Vědět, že všichni spí a nemůžou se koukat na liduprázdnou ulici. Co všechno ti hlupáci zameškávají!

Noc je prostě lepší než den, a to mi nikdo nevymluví. Otravní lidé spí, ti kteří stojí za to většinou bdí. Noc je tajemná, zádumčivá, plná inspirace. Nejlepší za noční demence. Nejlepší z nejlepších.

P. S.: Zajímalo by mě, jestli to někdo dočetl do konce. A jestli se v tom někdo našel.