Vampýrská pohádka od Hranické propasti (III.)

Na druhý den osedlal koně, nabral si na cestu zásoby, rozloučil se s truchlící královnou a vypravil se do dálek, aby se pokusil znovu stát vládcem temnot. Od smrti krále ubíhal den za dnem. Z Alvap se stala korunovaná královna hranických temnot. Její síla i moc vykazovaly vzestupnou tendenci. Čas pohřbil doby, kdy na ní lidé nedali dopustit a patřila k tomu nejpříjemnějšímu v království. Stávala se z ní bytost, jíž lidé nemohli přijít na jméno a již samotné vyslovení onoho jména v nich vyvolávalo strach, paniku a pocit zmaru. S rostoucí družinou, sílila i představa o rozšíření své působnosti do okolí. To se Alvap podařilo. Měsíc po Frakově odjezdu zaútočila se svou družinou na hrad Helfštýn, z něhož vyhnala všechny obyvatele a obsadila jej jako své další sídlo. Ovládla větší území, což se jí zamlouvalo. S rostoucím revírem stoupají potenciální litry krve k nasávání. Její nadvláda se jí velice zamlouvala. Občas se někdo objevil, kdo kladl odpor, jenže s takovými si bývalá víla dokázala poradit a hrála si s nimi jako kočka s myší. Kam se na ni hrabou s hrátkami Tom a Jerry? Její rozrůstající družina, jíž tvořili vyhlédnuté oběti, ji oslovovali tituly jako „Veličenstvo krve“, vampýří královna či Vaše krásná krvelačnosti, … Alvap získávala dovednosti, zkušenosti a informace na všech frontách.

Čtyři měsíce od Frakova odjezdu se dozvěděla o tzv. dračí krvi. Stopové prvky dračí krve mohly kolovat v těle ženy s dračími předky. Od té doby se vampýrka rozhodla zahájit misi na zjištění, zda se v jejím revíru taková žena nachází. Výjimečná krev se specifickými vlastnostmi a možnostmi skýtala pro ni neuvěřitelnou sílu a rozšíření svých řad o unikátní jedince. Pouze Alvap dokázala rozeznat odlišnou krev od běžné. Bohužel pro ni se vyvolená dívka či žena nijak zvlášť neodlišovala od ostatních. Pátrání po vzácné kapalině se ukázalo časem jako úspěšné.

Samotná královna vampýrů strnula v úžasu, jakmile zjistila, kdo se krví může pochlubit. Ona vzácná kapalina nekolovala v těle nikomu menšímu než vladařské vdově Marion. Ta po neúspěšném útoku na její osobu opustila vampýří rajón a uchýlila se do nedalekého království krále Viléma. Myslela si, jak se nachází dočasně v bezpečí, ovšem z toho jí vyvedli vampýři. Alvap dychtila po Marion a rozhodla se jí zajmout, jenže její působnost nedosahovala k branám opevnění krále Viléma. Rozhodla se pro brzký jednorázový útok. Vytyčila si zároveň cíl - obsadit další území a zejména lapit Marion, než se jí ztratí úplně z možného dosahu.

V době, kdy se Alvap připravovala na rozmanitou akci, se již Frak honosil obnoveným titulem vládce temnot. Společně ještě s jedním přítelem směřoval k vampýřímu revíru, aby společně sjednali nápravu poměrů. Trvalo téměř půl roku, než se Frak vrátil zpátky do kraje, kde rozdával radost. Dny se krátily a prodlužující se noci poskytovaly vampýrům stále větší náručí, v němž si pohodlně uspokojovali své krvelačné potřeby a touhy.

Jednoho podzimního večera, pouhý jeden den před návratem Fraka, uskutečnila Alvap nájezd na hrad krále Viléma. V době podávání večeře vtrhla do jídelního sálu a rozvířila horoucí peklo. Hradní stráž nedokázala zabránit útoku, král padl mrtev k zemi. Vampýři spoutali vylekanou Marion. Té stručně vampýří královna oznámila, aby se těšila na svou další budoucnost. Přeživší osoby prchly z dosahu nenasytných a rozdováděných útočníků. Nad územím se stahovala rudá mračna. Ta signalizovala další rozmach vampýřího teritoria. Pro domorodce to znamenalo příchod krušných časů a nadvládu strachu.

Po snadném získání dalšího území se okolní panovníci ještě více obávali temných sil než předtím. Nikdo nevěděl, kdo další přijde na řadu a kdy expanze pokročí na další neobsazené kraje. Strach ze tmy zesílil i na územích, kde doposud vampýři neúřadovali. Výjimečné výpravy okolních panovníků ukazovaly neschopnost člověka vyrovnaně bojovat s temnými silami. Výpravy se se zlou potázaly. Neuvěřitelná moc na straně vampýrů panovníky od dalších rádoby akčních manýrů odradila. Vampýří královna hlavně za pomocí kouzelníka drtila vojenskou početní přesilu. Kouzelníkova moc a zkušenosti mu vynesly post Alvapiny pravé ruky.

Po neúspěšné vojenské výpravě lidí se vždy konaly krvavé slavnosti. Bývalá víla si dopřávala krvavou lázeň a nadšeně spřádala další plány, jak dobýt další oblasti. Při slavnostech čeleď předkládala své královně vyděšené zajatce. Ti poté nevybíravým a krutým způsobem podlehli s ní v boji. Oblíbila si zvlášť drsnou praktiku – tzv. tisícero kousnutí, kdy oběť mučila svými zoubky až do úplného vyčerpání a vysátí. Připomínalo to zápasy v koridě s tím rozdílem, že Alvap představovala rozzuřeného býka, jenž nemohl nikdy prohrát. Touha po krvi v ní sílila a vražedné praktiky se stávaly více důmyslnějšími a pro ni zábavnějšími. Samotným obětem se to samozřejmě tak příjemně nejevilo.

Ukončit její nadvládu a vrátit postiženou oblast do radostných časů se blížili dva vymýtači na černých koních. Prvním jezdcem, jehož zdobil plášť černější než samotný toner v inkoustové tiskárně, byl Frak. Pod černým pláštěm ukrýval košili s dlouhými rukávy a plátěné kalhoty. Všechno v černém odstínu. Vyzbrojen obouručním mečem s magickou působností cválal směrem k vampýřímu revíru. Dříve hladkou, usměvavou tvář vystřídala zarostená s chladným pohledem a přísným výrazem.

Na druhém černém koni seděl jeho přítel z minulosti jménem Dark. Jeho činnost spočívala v lovení duší. Především těch zkažených, zatracených, ztracených, temných a zlých. Z nich pak sbíral zkušenosti a nabíral z nich dovednosti a sílu. Do Hranic putoval se stříbrnou skříňkou, kam měly zamířit jeho další úlovky. V kapse měl schovanou prázdnou lahvičku na špičáky upírů. Kolem pasu mu visely dvě pekelně ostré dýky. Frak ho navštívil poté, co se znovu stal vládcem temnot. Nikdo jiný toho o zlých sílách nevěděl víc než Dark. Jeho znalosti zahrnovaly i to, jak se dají temné zlé síly porazit. Přestože jim částečně sloužil, kus dobráka v sobě nezapřel. Výpravu s rozjařovačem považoval za velkou čest a příležitost nabýt nových zkušeností a dovedností.

Jako jeden z mála věděl, jak porazit Alvap a především, jak ji vysvobodit a pokusit se jí získat její původní podobu a proměnit ji na roztomilou vílu. Jenže všechno skrývalo nějaká úskalí. Vysvobodit ji mohl pouze vládce temnot. Navíc ne zcela bezbolestným způsobem. Podstatou metamorfózy bylo znásilnění. Jediný způsob, jak vymýtit temné síly z víly a přitom ji definitivně nezahubit. Úskalí spočívalo v ošemetnosti situace. Pokud by se násilné smilstvo proměnilo v chtěný akt, mohla by si vampýrka ochočit vládce temnot.

Dark rovněž Fraka upozornil na lidi s tzv. dračí krví, po níž temné síly hranické touží k nabití neomezenější moci. Naštěstí ho uklidnil tím, že proměna probíhá složitým procesem a lidé s dračí krví jsou exempláři. Navíc dračí krev kolovala pouze v ženách. Lovec duší příliš nepočítal s jejich výskytem v okolí Hranic. Přesto pokud by se někdo takový nalezl, komu koluje tahle unikátní tekutina v těle a dotyčná by plnohodnotně padla do spárů vampýří královny, nezbývalo by vládci temnot, než danou ženu nekompromisně usmrtit. V případě vysvobození rovněž znásilnit jako Alvap.

Frakovi se tento způsob osvobození nezamlouval, protože žádnými životními zkušenostmi s tímto činem neoplýval a samotný počin považoval za hanebný a ponižující. Bohužel jiná alternativa řešení neexistovala, proto harlekýn absolvoval raději kurs, kde se efektivně naučil násilné smilstvo. Dark mu prozradil, že tento způsob uspokojování svých pudových potřeb hojně využívají právě vampýři. Nad čímž se Frak spiklenecky ušklíbl a pokýval hlavou.

Druhý den po útoku na hrad krále Viléma se oba vymýtači nacházeli v těsném sousedství vampýřího revíru. Ve vedlejším nepostiženém kraji se na tamějším hradě uskutečnil sjezd okolních panovníků, aby projednali vážnost situace.

Po příjezdu dvou nečekaných hostů nejprve všem účastníkům srazu zatrnulo. Identifikovali totiž v tajemném jezdci vládce temnot, o němž zatím pouze slyšeli z bájných vyprávění. Nejprve si mysleli, že nastal jejich soudný den. Frak je však uklidnil a přesvědčil o opaku. Sdělil jim, že se pokusí jejich noční můru jménem Alvap pokořit. Při vyslovení cíle na něho všichni zůstali civět jako jehovisti na darovanou krev. Jejich užaslé výrazy ve tvářích opadly a vyjádřili šaškovi podporu.

Hlavní informační bonbónek zatím k Frakovým uším nedolehl. Na ten si musel ještě chvíli počkat. Po vydatném obědě a chvilce odpočinku, se dva jezdci vypravily do zkažené oblasti. Jantarová oblaka dávala najevo, kde začíná a končí Alvapino teritorium. Smutek, nervozita, strach, napětí a další negativní jevy se staly součástí ovzduší. Projížďka krajem vyvolávala lehce deprimující pocity. Setkání s náhodnými lidmi prokazovalo vážnost situace. Optimismem nehýří a na zítřky pohlíželi obyvatelé se skepsí. Čím víc se oba přibližovali k Hranicím, slovo naděje ztrácelo na svém významu. Místy pustnoucí krajina radostné rozhlédnutí nenabízela.

Při jednom setkání s neznámou ženou se oba jezdci dozvěděli znepokojující informaci. Alvap unesla Marion. V tu chvíli jako by ve vládci temnot silně škublo. V očích se mu probudily nelítostné plamínky. Dark zpozoroval u přítele změnu výrazu, postoje, zaujetí a dalších faktorů. Na jednu stranu to znamenalo předzvěst odhodlání vysvobodit hranickou královnu. Na druhou stranu netušil, jak dlouhý bude tenhle den. Rázností hromu zahřměl vládce temnot k pokračování v jízdě směrem k Helfštýnu, o němž se dozvěděl, že rovněž slouží bývalé víle jako útočiště.

Během cesty doprovázel jezdce silný vichr a prudký liják. Nebesům vládly blesky. Takovou průtrž mračen zde nikdo nepamatoval. Koně přidali do tempa a hnáni vší silou, uháněli takřka až splašeně k první pořádné zastávce. Plán určil Frak jednoznačně. Dokud neosvobodí Marion, dnešek pro ně neskončí. Dark se pousmál a pohladil rukou zlehka svou stříbrnou urničku. Dusot koní vířil prach a nadšení pro zjednání nápravy poměrů šlehalo z gest i očí harlekýna.