Někdy si říkám

Někdy si říkám

Někdy si říkám, někdy si myslím,

že láska je energie mystická.

Možná že je, možná že není.

Kdo by hádal, kdo by věštil z karet …

Kdo by nechtěl ji poznat?

Oční důlky zapadlé,

rudost od pláče, ale miluji.

Kosti mé jsou rozlámány …

To sklíčenost mého srdce je vinou.

Někdy si říkám, občas si myslím,

že láska je zbytečně krutá.

Je však krásná, povznášející

i bolest přináší, jak mráz pálí.

Vyslovit „miluji“, je snad posvátné

a zároveň povznášející.