Horizont vztahu

Chroustali spolu burizony a ona řekla-

"vidím konec." Nechtěla se se něj vdát ale bylo jí to líto

On to zase nechtěl vzdát, "jakože se rváč jmenuju tě prostě k sňatku miluju"

a zlíbal její nahý nohy dlouhý jako mlčení nad louží. Leží rozlitý a všude kolem mlíko.

Jenomže co viděla už věděla že přijde. Musí

jako příděl údělu co se jí hnusí. Konec zvonec dovádění, dojížděli

samospádem původního poblouznění

Kolečka se začínala drhnout zuby

o sebe.

Asi se jim do soukolí rozsypala prejže rejže.

Chroupy chroupy, burizony nafoukané pod polevou z cukru

"Poslyš lásko, dál to nejde," povídala

"Co tě nemá, moje vlastní? Moje srdce! Nejsme štastní?"

řekl on a šel zavolat do ciziny

objednat si baldachýn pod podestu a

fontánu pre vypredanů nevestu.

"Kupuješ, prodáváš, ale nic už jentak nedáváš můj milý,"

hlesla povzdech mezi vlastní vlasy na polštári.

"jak si představuješ že mě nalákáš k oltári?"

"Nalákám? Vidinou budoucích jistot. Jak by ses jinak, moje milá, beze mě asi uživila?"

Usmívá se, sebe jistý."Horko těžko, česká Anežko."

"Živit se umím, podívej," - otevře pusu a chramst, burizony!

zlehčuje smutek vázaný slovy, hraje to hravě.

Leč ve své hlavě se natvrdo

rozhodně nutí do rozhodnutí

"Až tebe, miláčku, pustím k vodě

zas budu milovat ve svobodě."