Hrdina

Má kuchyňský stůl u nohy
jak trestanec svou kouli
nedá se dotknout oblohy
je těžší masivu

smrtící touhou volný být
mu občas rupne v kouli
až zapomene
kde má byt
i další pasivum

má pocit
že je svobodný
je
však jen ve své skrýši
kde pohled snivý nevidí
vzdech žena neuslyší

má na blbosti papíry
a na nich duši léčí
že podstatné je být jen svůj
neví
a chce být něčí

ten kámoš je můj spřízněnec
odstrašující případ
snad bezva parťák na pokec
nutí mě vášeň típat
jen co se krátce rozhoří
ať nevznítí se silou
co není snadno k zvládnutí

pak jen si pustit žilou
už zbývá
nebo do skrýše
se schoulit - zasněžený
nevidět tvář a neslyšet
výčitky vlastní ženy