Ktož jsú boží bojovníci

 Ktož jsú boží bojovníci

"Bratře Žižko, bratře Žižko!" Do komnaty slavného husitského vojevůdce vtrhl hejtman severní hradby. Jen stěží popadal dech.

"Co se děje?" zabručel Žižka. "Proč mě budíš uprostřed noci?! Vždyť je tma jako v pytli!"

"Je jasný den, bratře!" odporoval příchozí.

Žižka se posadil na posteli a chvíli zmateně přemítal. Pak mu to došlo. Přesunul pásku z jednoho oka na druhé. Vždy, když se chtěl po obědě trochu prospat, zakrýval si své vidoucí oko. "Nuž tedy, co se děje?"

"Zajatec vypověděl, že křižácká palebná postavení pro těžká obléhací děla jsou dokončena a minulou noc byla osazena výzbrojí!"

Jednooký vůdce došel ke stolu, nalil si víno a zapíchl prst do mapy. Chvíli jezdil prstem po mapě a upíjel přitom z poháru. Pak zvolna pokýval hlavou a dolil si víno. Přistoupil k oknu a pohlédl na oblohu. "Dnešní noc bude obzvláště tmavá a větrná. Cítím to v oku." Pak několikrát přešel místnost, než učinil rozhodnutí. Uchopil husí brk a otevřel kalamář. Napsal několik vět na kus papíru, pečlivě jej složil a zalepil pečetním voskem a obtiskl do něj svůj pečetní prsten.

     "Dones to do hradní krčmy, bratře!" přikázal. "A ať tě nikdo nevidí!" Pak si šel zase lehnout. Byl si jistý, že jeho plán vyjde. Konečně se také všichni dozví, proč nesmí do krčmy, přestože uvnitř bylo vždy rušno. Od brzského odpoledne až do svítání se z ní totiž ozýval opilecký řev.

Bylo krátce po půlnoci. Tajnou výpadovou brankou opustilo bezpečí hradeb několik bojovníků. Všichni byli černější, než tma. To byla ta tajná zbraň Jana Žižky. Speciální rómské komando.

*****

Již od rána se táborem obléhatelů neslo hlasité klení nejhrubšího zrna. Za některá slova a slovní spojení by se styděli i ti nejotrlejší pohanští dlaždiči. Všechny bronzové hlavně křižáckých děl cikáni rozkradli do sběru. Co nemohli ukrást, to aspoň zničili...