Nazývati se Ústavní

Byl jednou jeden čtverec. Brzy, brzičko ráno do něho plynul dav studentů. Ti dobře živení i ta vyžlata, všichni se kupili před branou nervózně se rozhlížejíce. Sychravý podzim vískal jejich prostovlasé hlavy i čepice. „Máš?“ „Má někdo kartu?“ Nejde o srdcové eso, jen o řešení problematického zabezpečení proti vstupu cizích osob, jež nepropouští ani osoby vlastní. Vysoký vyučující se jak slepýš prosmýknul davem, omluvně se usmívaje na všechny strany. Spolužáci se vzájemně kopou do lýtek, aby ti druzí přestali být líní. Nicméně „Ferrum natare doces.“

Za dveřmi se cesta větví. Ta příkrá jest přísně zapovězena, jen bystří učitelé smí stoupat do jejích výšin, k automatu na hnědou vodu. Tou širší lze vstoupit do šaten, kde vtíravě zdraví vír smradu. Povykujíce všichni se čepýří jako rozdurdění výři, neboť se nemohou přes těla ostatních přiblížit ke svým 1 x 5 x 3 dm úložného prostoru. Po odemčení se ze skříněčky sype všechno: bláto z bot, fyzika pro střední školy, magnety, plyš, zastaralý denní tisk pojednávající o eliminaci plýtvání na Ruzyni…

Synové a dcery radostně stoupají do výšin euforie vzdělání. 34 schodů -„Mens sana in corpore sano.“ V prvním patře informatika (Tavený sýr mezi klávesou „W“ a klávesou „S“ bude ještě důkladně prošetřen), ředitelna, největší dívčí záchodky a automat na kafe. Ještě o úrověň výše učebny přírodních věd, a zejména možnost chodit dokola až do úplného zazvonění. Toto podlaží skýtá epesní výhled na jediného stálého obyvatele školy – ořešák. Kolem se shlukují pingpongové stoly a pozvolna učí hnědé kuličky skákat přes síťku. Vydávají slyšitelné „ťuk - ťuk – křach.“ Kdo bude přistižen an v prostoru atria odhazuje odpadky, tomu bude neprodleně uťat levý ušní boltec a rána posypána chloridem sodným.

O pauze nastává zlomový okamžik -  přesun k příbytku potravin. Žvýkajíce jen své sliny vyčkávají hladovci před zelenou mříží. Kuchařka nedbajíc otevírací doby pyšně chodí odemykat až pár minut po. Výskot ji uvítá a strhne jako vítr zaduv strhává pyl bylin. Nad úzkým schodištěm přepaženým modro-žlutým zábradlím se prostírá výdejna. Vlevo se blýská pult zpoza nějž vystrkují hlavy a talíře zarputilé ženy. Vpravo desky vzdáleně připomínající stoly s pevně ukotvenými sedátky. Podle předvolených čísel x ; x e N /\ x e (0;3) se rozhodne, zda jedinec obdrží porci lýka zapečeného s pelyňkem či netopýří kopyto alá kachna. Vidličku je radno před použitím důkladně omýt. Po konzumaci je zbytky nutné sesmýknout do kýble, jinak by bílé dámy sýčkovaly. Nápoj vonící po konvalinkách není zdravé ani dýchat, natožpak pít.

Podstatné informace do života:

Za vytí, zejména na severní chodbě, musí každý jazyk pykat.

Klimatizace nevede ke všeobecné spokojenosti o nic více než okna.

V úterý obyčejně vydrží toaletní papír až do osmé hodiny, pokud ovšem není v jídelně bramborová kaše z pytlíku. Zato ubrousky na ruce nevydrží nikdy (studentky plýtvají).

Na kelímcích z automatu chybí důrazné upozornění že nápoj může být horký. Při polykání pamatuj, že lékárnička je v 1.patře, kabinet tělesné výchovy.

Mýlí se kdo tvrdí, že mendelových zákonů je pět, úpal je od slunce a vrátnicová žíla vede do srdce. Bystrý žák brzy pochopí, zákony jsou tři, slunce žhne až do úžehu a jmenovaná céva vede ze střev do jater.

Do učebny fyziky je vstup povolen jen v krátké sukni. Jedinou výjimku tvoří chlapci.

Když ti řízek sežere kalhoty, lze místo nohavic navléci makarony.

Pozor na trpaslíky („Philosophum non facit barba.“), hlemýždě, elektrostatickou indukci a endoplazmatické retikulum.

Ale hlavně – co tě nezabilo, to tě posílí.