Žezlo

lidi chodí jeden za druhým a nepřemýšlí o důsledcích,

bezmezně věří,

každému slovu, které vysvětí promlčená léta bezpráví a zapere barvy ve víru,

nezištně, anonymně, jako stádo ovcí na pastvu, derou se do vchodu, aby každej dostal tu svou půlhodinu prostoru,

je to zvláštní nejsem o nic víc pevnější v kramflecích, přesto doufají v zázrak

pochopení zůstává na druhým místě, na stupínku vítezství stojí přítomnost člověka

Můžu jim tvrdit, ”jsem na tom stejně jako vy”, stejně jedou dál, bez zaváhání pokračují v načatém díle, které je neomylně zavedlo až sem, na mou vysvěcenou půdu,

jak dlouho jim můžu lhát, že pravda se dnes nenosí, že taláry odvál mráz,

trpělivě jim pohlížet do očí a dávat naději na uzdravení,

ptám se jen, kdo z nás promluví ?