Odejít

hele .. texty se daj dělit do několika kategorií (dle potřeby jich zle přidat i ubrat). Minimálně však tyto: 1. šuplíkové a.- ty, co sou na "vypsání se z pocitu" - krycí název "automatické texty" - zn. ne k publikaci 2. šuplíkové b. - ty, co sou na učení se .. hledá se jima cesta, kudy jo a kudy fakt ne - zn. taky ne k publikaci 3. průběžné a. - první varianta vhodná k publikaci, pokusy, hojně inspirované jinými básníky, většinou s nádechem "teď jsem ten velký básník" 4. průběžné b. - autor už má cosi načteno, tápe, ale pochopil, že kopírování není ono. Dožaduje se kritiky, z které se poučí, ne jen plácání po zádech. 5. průběžné c. - votaď už to de pořád dál s občasnými smyčkami k 1.-4., či případnými vynechávkami (múza se holt nedostaví na zavolání) - zn. k publikování, většinou + další kategorie, nevývojové 6. do očí bijící - autor se na sebe snaží (mnohdy nevybíravě) upozornit - takových je tu plno 7. zavedené - díla autora, co tu má svůj harém obdivovatelů/lek (či všeho dohromady) a který touží po poplácání 8. ... Tendle text přesně dostává svýmu zařazení. V podstatě se dá pochválit fakt, že nikde nejsou černé slzy padlejch andělů, to bývá častý. jasně, že to má smysl, myslíš-li si to tak. A i jedničkovej šuplík je důležitej a takový básně vznikaj každýmu a pořád.. ale i poésie je kus práce, fakt. Sama nejsem dál než u dvójke. Tak hodně štěstí.