Návrat

V onen večer byl mladík od své milované dívky sám již dlouhé dva měsíce. Těch osm týdnů uteklo jak voda, ale přesto na to stále myslel. Stále to měl v živé paměti. Na to nikdy nezapomene, jak se se svojí životní láskou pohádal, a ona odešla. Šla za jiným. A chlapec zůstal sám.

Za oknem začalo prudce pršet, chlapcovu pozornost tento zvuk deště upoutal a přešel k oknu. Proudy vody bičovaly trávník, stromy, zaparkovaná auta na ulici... Po chvíli se chlapec vrátil ke stolu, na kterém byla rosvícena lampička, jinak v celém pokoji bylo šero.

Chlapec onu dívku stále miloval. Na její fotografii, kterou už dobrou půlhodinu držel v ruce, opět pohlédl. Její poměnkové oči, zlaté dlouhé vlnité vlasy, sladké rty, úzký svůdný krk, to bylo to, co na ní měl rád. Pochopitelně toho bylo více, byla to povaha, porozumění, stejné zájmy, co na ni miloval, atd. atd....

Tak dlouho se díval na fotografii až mu stěžkla víčka a usnul s hlavou opřenou o ruku. Když se probral, venku už nepršelo. Koukl na hodiny. Bylo 3:27 ráno.

Vzal do ruky mobilní telefon a koukl se na displej. Sám neví, proč tento pohyb udělal, ale brzy byl rád, že ho udělal. Zjistil, že má novou SMS zprávu. Otevřel ji. Byla od jeho životní lásky. To ho uplně probralo. Zpráva přišla ve 3 hodiny 11 minut a zněla: "Ahoj miláčku. Jsem sama. Ten, o kterým jsem si myslela, že je lepší než ty, byl naopak horší. Mlátil mě. Mám modřiny:-(. Stýská se mi po tobě. Nezapoměl si na mě? Odepiš mi, prosím. Tvoje květinka :-) Pá :-)"

Chlapec oné noci nemohl dospat rána. Hned jak druhý den mohl, tak ji zavolal. Měl štěstí, vzala to. Jeho dívka se mu moc omlouvala a kála se. Chlapec jí to odpustil.

Od té doby se mají tak rádi, jako nikdy předtím.