Dílo č. 12

jednou si tohle všechno zopakuju,
budu si kupovat v pět ráno na andělu v nonstop trafice sendvič
teplý noviny a lístek za dvacet šest
a sešlýmu prodavači budu vyprávět
jak sem potkal děvče
který sem měl rád
pak neměl
pak zas tak nějak jo
a dokola
než jsem vedle ní ležel, byla otočená zády a spala
a já si připadal jak šašek.

šašek, kterej může pro svět udělat cokoliv
a svět mu za to přihraje zkaženou švestku ve zlatavym balení.

jak jsem odtama teda utek a procházel se po košířích a měl hroznou chuť
na sendvič
a uvědomoval si
že jsem kreatura

kreatura, která si cestu odnikud nikam ukracuje občasnou souloží
s ženskejma co se do ní zakoukaj
odvedou si jí, kam se jim zlíbí
a tam jí vysvětlej, že jí nikdy nepochopěj, že sou na to moc velký
(a někdy přihoděj, že o tobě už nechtěj slyšet)
kreatura, která se prochází po košířích
smrdí
a jediný, na co se může těšit je sendvič.

jak mi zachránil život, když měl otevřeno měl sendvič a navíc
mu přivezli noviny

snad mě zase zoufalej poprosí, abych prostě šel
a já pojedu metrama domů
a budu se snažit přijít na to
proč nikdo na světě nechce
na někom prostě upřímně usnout
a jak by byl svět skvělej
kdyby to bylo to jediný, co by všichni
doopravdy chtěli.