Pavouk-cesta pouští

Zjevil se před ní tak náhle, že jí málem proskočilo srdce hrdlem.

Pavouk!!…. Strach!

Omamuje, paralyzuje a uvádí ve slabost všechny svaly i myšlenky…

Táhnou se pomalu jak smrad..

Omezené v nereálné realitě s olověnými koulemi tahajíc za sebou…

Pouta…

Omámená a paralyzovaná neexistující minulostí, která se rodí na dně..

Vyvstává napovrch…

Strach!!

Bezmyšlenkovitě začala pelášit, jen se za ní prášilo! Kličkovala mezi klečí, neustále se otáčela a pořád ho měla v patách!..

strach…v podobě pavouka!!

Nemohla na nic myslet a i když nechtěla…vyvstávaly.. a to si myslela, že v ní dávno umřely

Před očima..

„Ty nikdy nemůžeš..nebudeš!

Co to děláš? Ty jsi ale nemožně blbá!

Ty, Ty, Ty…Nikdy, Nikdy, Nikdy… Ne, Ne. Ne… !“

Měla pocit ztěžklého olova v krvi, který zpomaluje…tuhne….

Dost!!!

Cítila jak pronásleduje a dýchá ji na krk…skoro jako smrt!

Věděla, že nekonečný útěk před strachem není žádné řešení.

Neladně a neskladně odsouvat věci do šuplíků se nevyplácí.

Přeplní se a pak nejdou zavřít mimo zraky očí.

Otočila se… s plánem zaútočit!

Vyhází, vypere, poskládá, porovná a zavře!

Útok přímým zásahem!

Síla přesvědčení ji odlehčila od pout a olova.

A tak strach pomalu odešel..

Však na jak dlouho? Má přeci jenom osm noh..

Snad…

Nyní je silnější!