Sněhurka sněhová

Jsi Sněhurka sněhová, co je celá od sněhu.

Sníh ti sluší, jsi moc krásná!

Zastavil bych koně v běhu,

jen aby naše láska byla opět jasná.

Nechci být jak tělo bez duše,

když uvidím tě na jiného se smát.

Nebudu!, jak tělo bez duše

a se lvem klidně o tě budu bojovat.

Ale bojím se teď do budoucna podívat.

Bojím se, že uvidím,

jak s jiným budeš usínat,

to co cítím se ti sdělit nestydím...

Pořád nevěřím, že tvá láska již roztála,

že roztála jak vločka v jarním období.

Až ti báseň tuto povím,

ten lev co tě bude mít, se na mě rozzlobí...

Nyní už to ale vím... jsem na dně!

Jsem smířen, že už nechceš se mnou být.

Chápu, že nemohu už s tebou dlouhé noci snít

a to mě mrzí a bolí....

Jsi Sněhurka sněhová, co byla celá od sněhu.

Sníh ti slušel, byla jsi moc krásná,

avšak už roztál

a s ním i naše láska...