Noční víla

NOČNÍ VÍLA

Noční víla

v temné chodbě

starýho baráku

vykřičené čtvrti

otvírá dveře

na můj apel

domovním zvonkem.

Mlčky ťapká přede mnou

po tmavém schodišti

v lehkém závoji

přes který

pro jistotu, v rámci utajení

přehodila zimní plášť.

Potajmu jí zezadu

okukuju její

ladné holé nožky

vykukujíc

z těžké bundy proti mrazu.

Jsem lapen.

A tmou září jen

její úsměv.

V posledním patře

ve vílím bytě

zaplatím

vlezu do vany

a pak čaruje.

Svým imaginárním náručím

plného něhy

a mého chtíče

po pohádkových bytostech.

Nic tak něžného

tajuplného

a smyslného

jsem už dlouho neprožil.

Ano

je to noční víla

na temném zmrzlém

schodišti

starýho baráku.

Noční víla

asi jako ty ostatní

co se mě kdy dotkly

v přítmí

svou něhou

lehkou jak pírko

poletující

v teplém jarním vánku.

Alespoň do té doby

než vždycky někdo

rozsvítil…