Zpoved(jen pro renegatku)

Jsem obyčejný kluk, můj život byl plný motorů a bahna ze závodění po vsi. Ale čas letěl a já objevil holky. Ale moc sem je nezajímal,byl sem pořád kluk z dílny.Mě sem víc kámošů skrz motorky než kámošek.Štvalo mě to,záviděl sem všem co kdy měly holku.Jednou sem si tak sedl s kámošema u hospody,mohlo mi bejt 13 a zjistil sem,že holky nikdy moc ty naše keci nezajmaly.Motory,cíga,sex.......Seděla tam jedna holčina od nás ze vsi,Terka.Začal sem se s ní víc bavit,zajmat se o to co ji trápí,bavilo mě s ní prokecat celou noc.Pak přišli další a další holky.Byl sem asi zpovědnice.Ale něco mi to přece jen dalo.Začal sem si víc věřit.Začal sem toho využívat,zábava,pár piv a rovnou na věc,holky na počkání.Kámoši mě braly,holky mě neodsuzovaly.Byl sem na tom dobře.Měl štěstí, bylo to úžasné. Každej pátek na diskotéce jiná holka, kluci mi řikali Janek,holky Magnet. Ale pak jsem se zamiloval. Bylo to jako z románu. Sestra kamaráda  mi hold nepadla jen do oka, padla níž, až do srdce. Byla krásná, milá, plná energie a až moc obětavá. Otevřela by zlodějům, aby se nemuseli namáhat se zámkem. .Všehcno bylo skvělý, nebylo proč si  stěžovat. Ale za čas jsem jel znovu na diskotéku.A dohnalo mě, to moje prokletí.,,Magnete" zdravili mě na každým kroku. Jel jsem s kamarády pít, tak jsem pil. Ale ráno bylo strašný.V očích kluků jsem byl bůh. Dostal jsem nejhezči holku co tam byla, ale ve mě jakoby kus umřel. Zní to tak poeticky, ale bylo to tak. Adéle, to byla moje milá, jsem to řekl..Byla smutná, zklamaná , ale necítil jsem zlobu,odpustila mi. Po čase mi zase věřila a vše bylo fajn. Uplynulo půl roku a u nás byla venkovská pouťová zábava. Zas mě tam dostala jedna holka.V očích místních domorodců jsem byl drsnej, ale zas mě kus odumřel. Přišel můj kamarád a v slzách se mi přiznal, že políbil Adélu. Byla to ironie. Zasmál jsem se a šel pro dvě piva.Odpustil jsem mu, ani jsem nemrknul .Adéle jsem se zase přiznal, a vyčetl jí.Ne ve zlém. Jenom jsem ji řekl, že to nemá cenu.Trhalo mi to srdce. S žádnou jsem se neměl tak, jako s ní. Naštěstí, či bohužel,odpustila mi a za čas bylo zase vše OK. Jezdili jsme do restaurací, chodili ven a venčili psa. Bavili se a plánovali, jak jednou budeme mít domek a děti. Bylo to krásný, nestydím se za své sny. Ale po čase zase rána.Kamarádova holka se pohádala s kámošem, já byl opilý a víte jak...........,ale teď už to ve mně umřelo úplně. Adéle jsem nic neřekl. Hledal jsem odpovědi , kde se dalo. Po dvou týdnech jsem se rozhodl ji nechat, ale ona mi padla kolem krku a já neměl slov. Já ji miluju. Jenže, co kdo nechtěl, přiznal jsem se kamarádovi, a ten jí to řekl.Ona se mě ptala, jestli jí nechci něco říct , ale já zapíral. Pak začala plakat a já nevěděl jak dál. Nedovedu pochopit, že přes tak silné pouto jsem dopustil, aby se to vůbec přihodilo.Teď sedím a píšu svoji zkrácenou zpověď. Mám strach co bude zitra, bojím se, že už ji neuvidím, že už si nebudeme mít co říct. Můžu stát vedle ní, ale bez dotyku. Bude to, jako bych ji viděl na fotce. Nesuďte mě, já sám nevím kdo jsem..