Podzimní

Rozhlédni se kolem a řekni, co vidíš?
Vidím svět krutých rozdílů, svět barev a svět jednotvárné šedi.
Nic jiného nevidíš?
Ale ano, vidím vítr ohýbat stromy a z nich jako barevné vodopády se snáší listí.. Obrovská barevná peřina přikrývá vše, co je v dohledu a mozaika barev, která zároveň připomíná nic a všechno, se táhne od obzoru k obzoru. Vidím také mraky, co se hrnou oblohou a nepustí slunce ke slovu. Snaží se nás udržet v domnění, že chvíli co chvíli začne sněžit. Vyhraje slunce ještě někdy?

...

Je mi zima..
Nemůže ti být zima. Podívej se, nevidíš tu červenou na tom javoru? Ta hřeje.. A co ten oranžový dub támhle v dáli? Ten ti taky nerozproudí krev v žilách?
Ale ty mraky.. To pošmourno a sychravo. Vždyť víš, že to nemám rád. Vše je jednotvárné, šedivé.. Den je krátký a slunce slabé. A ten vítr! Je mi z něj větší zima než z teploměru.
Vítr.. Podívej jak je tvůrčí. Slyšíš jak pěkně šustí mezi listy? Dvořák by se nemusel stydět. A což teprve když zafouká tady do té kupy, to bude obrazů. Budou jich tisíce a přece každý jiný. Každý zahřeje i potěší lépe než čaj s rumem.
No teď bych si dal radši ten čaj. Vypadá to jako kdyby mělo sněžit. Není dneska Martina?
Není. Už je dávno po něm, ale když jinak nedáš..pojď, půjdeme domů..