Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Cvrnklo mě do nosu

23. 01. 2010
0
1
1970
Autor
bod87

                  Pavel Bartoš

 

Člověk se těší na zimu a radovánky s ní spojené. V předvánočních slevách nakoupí potřebnou výbavu, samo sebou, že podle posledního módního trendu. To, aby se při koulování a bobování patřičně mezi ostatními předvedl, že Cool je jeho přídomek jdoucí za jeho jménem. A nebo jen tak pro radost.Také jsem se chtěl vytáhnout a navíc má, bůh buď jí milostiv, chuděrka stará bunda dáma, odpočívej v pokoji špinavých koutů, dosloužila.Kvůli mé nedávno dovršené dospělosti jsem volil elegantnější ohoz než bundu z tržnice.Jelikož nejsem nějaký shopaholik, koupil jsem první černý kabát,který mě cvrnkl do nosu a mému oku se zalíbil. Zimní nepromokavý kabát, á 2190 Kč po slevě. Promoká a zima by v něm byla i v chladnější letní noci. Zapomněli doplnit popisku produktu „Pro horaly ze Seattlu“. To samozřejmě zjistím až po nějaké době po koupi. Ale co si stěžuji?! Sluší a o to jde, to stačí.

V posledních letech na sebe zima však nechává dlouho čekat. Čím dál později se těšíme z vloček padajících z nebe. Asi také proto naši milý vůdci prostého lidu zrušili zákon, jenž majitelům realit káže odklízet sníh z chodníků před jejich domem. Není zima, není sníh, na co zákon, ten je na obtíž. Dejme jej do sběrny a vyrobme z něj papír pro školáky a ulehčeme přírodě. Jak rozumné. Však ze Severu opět přišel, dědeček Mrazíček,a že nám pod nohy hojnou pokrývku zmrzlé vody dal.

Byl krásný v horkém Slunci zahalený den. Vesele si to po vydatné snídani v podobě osmi vajec se slaninou a půlkou bochníku chleba křižuji Stromovkou do trojské Zoo, abych se zasmál s gorilami stavějícími sněhuláky z povadlého sněhu, když v tom mě cvrnkne do nosu Anděl a říká: „ Pavlíku, nechoď pod těmi okapy, sníh taje, spadne, boule bude veliká, jako celá AF RI KA.“ Celý rozčarován ze zjevení Anděla pozapomínám na jeho radu a pásku před jedním z domů ohraničující nebezpečný sektor podlézám. „Měl pravdu,“ říkám si v nemocnici s boulí skoro až ke stropu. Andělé by měli dávat vědět dříve, než se zjeví, zavolat nebo poslat mail. Mnoho nepříjemností by se tak odstranilo. Snad si teď nemyslí, že ho neposlouchám.

Kolega na lůžku vedle zprava, mimochodem s diagnózou zlomených rukou po uklouznutí ve stylu “chyť zajíce“ po neuklizeném chodníku a kolega zleva pro změnu se zlomenou nohou se stejnou příčinou vzniku se zeptají, zda - li  si mohou pustit televizi. Říkají to velmi pomalu, polehoučku, skoro jako by si mysleli, že mě někdo metrákem sněhu po kebuli bacil. Nebráním se a tak sledujeme novinky ze světa všichni tři. „ Sněhová kalamita způsobila na našem území bezpočet dopravních nehod.“ No co, mají létat v balonech. „Zastaralé eskalátory v metru dnes amputovaly osmiletému chlapci tři prsty, poté co se mu kanička od bot dostala do škvíry a nasála jeho chodidlo do svých útrob.“ Smůla, má nosit boty na suchý zip. „ Gepardice z trojské Zoo přeskočila ochranný plot a vážně zranila jednoho z návštěvníků. Ošetřovatelé se domnívají, že její vegetariánská dieta omámila její mysl a ona v návštěvníkovi viděla banán.“ Pak buďme vegetariáni, když vidíme, co to i se zvířaty dělá. Více jsem již neslyšel, usnul jsem.

Na jaře se probudím a ono mě to cvrnkne. Koupím si vypolstrovanou rytířskou helmu, dřeváky, stanu se horalem a pojedu se aklimatizovat do Seattlu a vrátím se s banánem v kapse, jako pojistkou. Možná to však nebude třeba. Možná se nám otevřou oči a mysl pozná správné. Možná nás to cvrnkne do nosu.     

 


1 názor

Kočkodan
18. 08. 2011
Dát tip
Kéž bychom co nejčastěji poznali to správné. A chtěli poznávat.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru