Jagged nowdays

Nenáviděl sem to ticho,

když si nemluvila.

Seděl jsem v kuchyni a

tys mě probodla tím

svým pohledem:

„Zase si všechno posral.“

Jeli jsme rychle

tak se nediv,

benzín došel moc brzy.

Dal sem ti prsten,

dal sem ti nebe i vesmír,

ale ty jsi chtěla dál.

Dal jsem ti všechny problémy světa

a nebyl ti dobrým mužem,

tak zase sedím v té kuchyni.

Čekala si dlouho,

teď máš květované šaty.

Sleduju

tvoje vlasy ve větru

a obímáš jiného,

moje sklenka je zase prázdná,

tak mu urazím hlavu

a vemu tě kolem pasu.

Pevně tě sevřu a políbím,

abys věděla, že za to

pořád stojím.

A pak mě uhodíš

jako bych byl cizí.

Udělám to znova

a už se nedáš,

tahle loď už odplula, námořníku..