Kapka na skle

Prší. Stojím na zastávce bez deštníku a mezi kapkami sbírám myšlenky. Přichází starší pán, velmi elegantní. Šedé kalhoty vytváří spolu s polodlouhým černým kabátem štíhlou siluetu. Vše je podtrženo koženou aktovkou a jeho již skoro bílými vlasy. Tají se až dech nad tou dokonalou vyvážeností. Nad hlavou si drží vínový deštník, který má zlomený jeden drát. V tu chvíli se kouzlo ztrácí.

Všimla jsem si mladého páru, postávajícího tu už delší dobu. Tisknou se k sobě pod jeden deštník. Sluší jim to spolu. Vypadají, že k sobě patří odjakživa a nikdy se nemohou rozdělit. Zastávka se úctyhodně plní. Rychlým krokem sem míří i manželský pár středního věku. Oba jsou obtěžkáni taškami s nákupem. Co se jim asi honí hlavami? On vypadá unaveně a asi uvažuje nad rychlým pořízením automobilu, ona si v myšlenkách jistě ještě jednou prochází seznam a přemýšlí, co zapomněli. Na něco si vzpomněla, ale při pohledu na svého manžela prohodí jen nic neříkající frázi. Nastupuji do trolejbusu. Mladý pár se loučí, poslední polibek, zamávání přes zamlžené okno. „Uvidíme se zítra, pá!“

Proti mně sedí velmi hezky upravená dáma, může jí být kolem čtyřicítky. Má zavřené oči, ale nespí. Na jejím obličeji se zračí starosti, prohlubují vrásky mezi jejím obočím. Jede asi z práce, nevypadá to na bezstarostný den. A co doma, vařit nebo dříve uklízet? Jednu zastávku se sveze vysoký silnější pán s knírkem. Má na sobě koženou bundu a vypadá, že jde od lékaře, nebo musel alespoň vykrást lékárnu. Kapsy má napěchované k prasknutí krabičkami s léky. V levé ruce, drží ještě dvě krabičky bylinkového čaje, které se do kapes nevešly. Prsteník mu zdobí zlatý snubní prsten s dvěma jemnými proužky. U obchodního domu Lidl nastupuje, jak jinak, důchodkyně s oranžovou taškou na kolečkách. Tváří se spokojeně nad nákupy vykonanými za ty nejnižší ceny a zdá se, vůbec jí nevadí, že se její brýle okamžitě zamlžily.

Trolejbus při objíždění překážky vypadl z drátů. Řidič nespěchá. V klidu si obléká rukavice a jde událost napravit. Nevnímá lidi ve voze, každý se někam žene. Je zde jen on a jeho trolejbus. Nezajímají ho nákupy důchodkyně, ustaraná paní s červenou šálou, poloromský mladík se zraněným kolenem a dvěma francouzskými berlemi, ani studentka, které následkem zpoždění ujede autobus. Žije si vlastní příběh, je jistě také zajímavý. Je sám, uzavřen v kabině i ve svém srdci a na předním skle se rozpíjí neposedné kapky vody...