Smíření

Život se jevil příliš dlouhý,

tak popustil uzdu své touhy

a pronesl památnou větu,

že dluží sen celému světu.

Posbíral hlasy lesů a vod,

jimž proti běží jak o závod

refrén, co srdce uchopí;

Za rámem zvěčnil světlo v letu,

nad loukou jarní po rozkvětu,

kterou kdo projde, zbohatne;

Zaslechl tóny sladké jak med,

když šestero strun k neřesti ved

a roztančil loutkový sál;

Kalamář poslal po ránu spát

obdařen rýmy, jimž má se smát

dítko i stařec vážený.

Bohatší stokrát, skromný jak dřív

na cestu múz on klikatou kýv´

nesen svým snem teď poklidně spí,

zítra když ví, že umřít už smí.