odčárkováno poprvé

      pěju svoji ódu na amfetamin

      na Marii a její bláhodárné pero (a sáně, samozřejmě)

      na noční tramvaje,

      s kterejma si občas souzněně hledím do očí,

      na okamžiky... na velmi záchvěvné okamžiky "štěstí?"

     (klidně si jim říkejte doteky andělů, ha ha)

     na dobrou hudbu a hořící zapalovače,

     na evokující slovní spojení,

     na čerpání z žalostných stavů..

   vlastně na celou tu svoji                                 

   zpuchřelou existenci