Jsi

Občas to psaní pomáhá vylít si srdce...

Jsi.

Naděje mě vzdálená

Na světě osamocená

Bez lásky zbytečná,

Mé víry konečná.

 

Srdce jak v zubu kaz

Bolí, když zřím tě zas.

Pohled tvůj jen klíčem je,

Jež zamyká mé veřeje

 

Veřeje lásky bezděčné

Sladké a nekonečné

Té, které jak zlato ryzí

V mém srdci pomalu mizí.

 

Veřeje pochopení

Jež pro každého není.

Souznění a očí záře,

TO zbarví mé bílé tváře!

 

Ne očí pohled vyčítající,

Bodavý a skomírající.

Stejně jako láska moje,

Já utíkám do své sloje.

 

Daleko od lidí, daleko od všech,

kteří mi nevěří, kteří milují posměch,

jež nechápou mé zvláštní já

ni ohne co v hlavě mi plápolá.

 

Já prosím, žádám tě,

Ať dál netrápíš mě.

Sic zní to zvláštně,

Zavrhni mě!

 

Raději tuto cenu,

Nežli citů změnu.

Nechci začít nenávidět,

skrz prsty tě denně vidět.

 

Chci z tebe mít přítele,

Jež mě srdce zahřeje,

Jež vlídným slovem potěší

Ale víc tím už nemyslí.

 

Ten, kterému se věřit může,

Ne ten co nosit bude růže,

Ten, jež se mnou se směje,

A neodemyká mé veřeje.

 

Ty už jsou zavřeny, zamčeny

Před lidmi schovány, zatlačeny

jako na mouchu lep

V útrobách mých tužeb.

 

Jsi naděje, jež ve mně plane,

Že naše přátelství už neustane

---