Nové dítě

Dítě mé, právě narozené, můj sne, má drahá dcero! Snila jsem o tobě dlouhá léta, teď potkala jsem muže, co by otcem tvým chtěl být. Počala jsem tě. Porodila jsem tě. Mám tě. Miluji Tě. Vychovávám tě, starám se o tebe. Nevyměnila bych tě za poklad světa, protože ten by mi tě nevynahradil. Mít své první dítě, vytoužené, vysněné, to je nejkrásnější věc na světě! Rosteš a měníš se, má milá. Jsi víc svá, už lezeš, chodíš, prosazuješ si svou. Vybíráš si lidi, co se ti líbí, co chceš mít ráda. Někdy to trvá jen chvíli, než si je oblíbíš, ale musíš si je okoukat. Miluju každý den, který se díky tobě stává překvapením. Nevím, co mě čeká. Co mi zase připravíš. V čem se zase víc projevíš, ukážeš, kým jsi. Jsi jako já, jako tvůj táta, jako jiné děti? Nebo jsi prostě svá? Nevím. Musím se podívat do časopisů, na internet, zeptat se jiných maminek, jak jsou na tom jejich děti. Ano, jsi podobná jako jejich děti, avšak jsi svá ve spoustě věcí. Je těžké s tebou být, ještě těžší být bez tebe. Těžké tě vychovávat. Není na to patent. Ale miluju jak odrůstáš z oblečení a mí známí ti nosí větší, krásné, po svých dětech, jak ti můžu koupit něco, co si myslím, že ti bude kdoví za jak dlouho a když ti to zkusím, je ti to skoro již teď. Jak rosteš do krásy. Miluju, jak se měníš, dospíváš. Stýská se mi po tom malém miminku, co můžu nechat chvíli bez dozoru a jít se okoupat. S tebou to již nejde. Ne beze strachu. Jistá obava byla již před tím, ale menší, když jsi spala a já mohla mít volno. Teď spíš celou noc. Nepotřebuješ mě. I když usínáš v mém obětí. Je to nádherné. Ten pocit nejde nahradit nikým jiným, nikým dospělým. Ani tvým tátou, ale ten objímá již jinou. Ty o tom nevíš, nevíš ani, že nějaký táta je, i když ho voláváš často. Tak moc bych ti přála to slovo naplnit. Ale ne za cenu, že se budeš muset smiřovat s novými cizími lidmi, co s tvým životem nemají spojitost. Přála bych ti mít toho tátu, kterým byl, když jsi byla u mě v bříšku. Asi tě jen chtěl příliš brzo. Nevím. Ale někde hluboko tě miluje. Co teprve, až tě pozná. Má milá, věř mi, ten se posere. Dost záleží na tom, jestli bude mít další dítě, teď již se svou ženou, nebo jestli budeš jediná. Pro mě jsi vším. I když jsem snila o dvou či čtyřech dětech, ty mi stačíš. Pokusím se ti dát vše, i za něj, na co mám, co ti můžu dát. Až budeš větší, ne, již letos před Velikonocemi ti půjdu s tvým dědou, mým otcem udělat píšťalku a na proutí. Pískáš na flétnu a na foukací harmoniku, tak si udělám radost a dám ti přírodní flétničku. Ty můj miláčku. Chtěla bych ti dát, po čem jsem sama toužila, co jsem sama nikdy neměla. Máš jiného tátu, než já. I když ne ve všem, i když ho nepoznáš. Ale snad cosi z něj bude v tobě, to dobré a zbytek ti dám já. Snad se budeš jen smát a bude ti fajn. Zatím máš všeho dost, snad jen dětí by mohlo být víc, snad jen jedno takové mít ještě doma, či domácí zvíře v bytě, to by ti udělalo radost. Těším se, až mi nakreslíš svůj první velký obrázek, pastelkama, fixy, voskovkami, barvami, křídami, mám pro tebe všechno. Dám ti, co mám. Nechci nové oblečení jako tvůj táta, chci to pro tebe. Chci, abys měla všechno, co budeš potřebovat, chtít. Ne vychovat z tebe rozmazleného parchanta. Už teď se projevuješ velmi samostatně, nechceš se nechat krmit a to máš necelý rok a půl. Miluju tě, má princezno. Nedávno jsem viděla v obuvi tak krásné lakýrky, červené a znova jsem se zamilovala. Stojí víc, než mé boty, ale budeš je mít. I ten chlupatý růžový plét, co měli v tom obchodě na rohu. Bude z tebe princezna. Tak tě to baví, mít čelenky, být krásná. Ty jsi a budeš víc. Jen ať víš, jak se chovat, jak být svá, jak si nenechat kálet na hlavu, mít svůj názor a stát si za svým, přitom ale přemýšlet nad tím, co ti kdo řekne a co si zjistíš sama. Přeju ti, má princezno, hodně sil a zdravého rozumu, trpělivosti a lásky vůči sobě a tvým blízkým. Měj krásný život, můj sne, má lásko, má přítelkyně, má milovaná dcero!