Blues modrých hvězd

Ten strom v němž splynula jsi s kůrou
a já bosý objal hrob a staré listí s tváří hranostaje
jako tebe
s kořeny v pekle a větvemi ve tmě
s kameny slz a hlínou v ústech
shořelý jak oheň
vídám z nebe padat sníh jako zkažené anděly
a maso větru za sklem hnít
když modré hvězdy uvnitř spících růží vycházejí
a já beránky jdu pást ve vlasech tvých
než probudí se město jeho zahrady a špína
v němž střepy od lahví se zprávami hledají kdo chtějí zemřít právě dnes
a skrze svoji krev tak spatřit zlomené světlo
tam slýchám ptáky létat v parách a bdít mrtvé
já jež miluji též
a ráno sbírám na své volské kůži šupiny zlaté
když slunce mne nachází uprostřed ryb
jež ve vodách zrcadel jsou
u nichž nahá se češeš