Byla jednou jedna pohádka

Tak toto měla být divadelní hra, kterou jsme vymýšleli s moji nejlepší kamarádkou... Velice jsme se u ní nasmáli je pravda, že kdo by ji bral moc vážně tak by ji nepochopil... Jde vlastně jen o slepování hlášek z nejnovějších animáků do jednoho příběhu... :)

Vypravěč: Žily, byly, daleko, předaleko jednou dvě princezny. Jmenovaly se Laura a Natálie. Ale nebyli to obyčejné princezny, byly prokleté. A to jen kvůli tomu, že se narodily jako dvojčata. Kletba zněla:

 

Dvojčata jsou znamení zlé,

až patnáct let uplyne a až

bonbón se jim v puse rozplyne,

navždy budou spát.

 

Tu kletbu však vyslyšela jen jejich matka a to těsně předtím, než zkonala. Proto stihla jen na kousek pergamenu napsat, že princezny jsou prokleté.

Když skoro patnáct let uplynulo, princezny začaly toužit po dobrodružství. Chtěly zjistit jejich kletbu, ale byl tady menší problém, tatínek je pořád nechtěl pustit…

 

Slunné ráno, dívky si házejí  míčem.

 

Natálie: Auu!! Bacha na nádobíčko čéče.

Laura: Jo, máš dobrej postřeh.

Natálie: Léta praxe…

 

Přijde král.

 

Král: Dobré ráno dcerušky.

Natálie: Ahoooj!!

Laura: Čauky!

Natálie: Hele tati nerozmyslel sis to s tou naší výpravou??

 

Král se zamračí.

 

Král: Řekl jsem ne a basta!

Laura: Tady je někdo pěknej bručoun.

 

Král si povzdechne.

 

Král: Fajn tak jo běžte, ale do zítra ať jste doma!

 

Sestry se na sebe usmění a běží se převléct ze šatů.

 

Vypravěč: Princezny se pořádně připravily na cestu, ale vůbec nevěděly, kam se mají vydat. A tak šly na sever, tam totiž podle příběhů bydlí věštkyně, která by jim mohla pomoct. Když po chvíli došly do lesa sedly si aby si odpočinuly.

 

Natálii přitom zaujme veliký kámen, stojící opodál.

 

Natálie: Líbí se mi ten šutr, je to moc nóbl šutr, všímáš?

 

Když v tom zpoza kamene vyskočí králík.

 

Banny: Banny, Banny, Banny, Banny!

 

Obě dívky se leknou.

 

Laura: Co to je? Král bláznivejch morčat?

Natálie: Ahoooj! Nezevly pozdrav.

 

Šťouchne do sestry.

 

Laura: Potěš kotě.

Banny: Ne kotě, já sem Banny. A jestli si myslíte, že mě znáte tak to jste vedle! A kdyby vás to zajímalo, probíhá tu život na fáákt vysoký tlapce.

 

(hudba)

Banny tancuje k princeznám.

 

Laura: tak dost! Nepřibližuj se! Být tak blízko lesního zvířete mi nijak nesvědčí.

Banny: Jo a ty máš tady na puse takovej divnej humus.

Natálie: To je lesk.

 

Banny se otočí na druhou princeznu a usměje se.

 

Banny: Ale ty make-up určitě nemáš, vypadáš jako moje pratetička Tessi.

Laura: Cože? Já mám make-up i na zadku!

Banny: Hahaha. Teď si mě rozesmála.

Natálie: Ty tupé na nervy jdoucí skákací zvíře! Pojď Lauro jdeme.

 

Dívky se otáčí k odchodu, ale Banny je neustupný, klekne si na kolena…

 

Banny: Jsem jen chudák co potřebuje nakrmit svoji rodinu!

Laura: Ty  beztak ani nemáš rodinu.

Banny: Jsem jednočlenná rodina.

Natálie: Ty si normální víš co!

 

Banny se uklidní a postaví se na nohy a zašeptá.

 

Banny: Fajn, mám pro vás děsně tajný informace o té vaší kletbě.

Natálie: No konečně mluvíš něco normálního.

Laura: Pšt!

Natálie: Hele ona mě pští!

Banny: No, musíte jít dál do lesa a tam v jeskyni bydlí věštkyně, je to asi tak 10 mil.

Laura: Fajn, tak jdeme. Dík Banny!

Banny: Pro vás všechno kočky!

Natálie: Jo, ty jsi kočka! Ne já jsem kočka!

Laura: To už tak bývá….

 

Sederou své věci a vydají se na cestu lesem.

 

Vypravěč: A tak princezny šly a šly, ale znáte to. V takovém lese se člověk snadno ztratí.

 

Natálie: Co to ten králík žbleptal? Jděte dál do toho hlubokýho lesa a pak něco o jeskyni. A tenhle křak vypadá jak Paris Hilton.

Laura: Je tu ticho, velký ticho.

Natálie: No tak už tam budem?

Laura: Asi jme se ztratily a musíme najít tu jeskyní chňápeš?

Natálie: Jo já to chňápám…

Laura: Ty nejsi moje sestra…

 

A tak dál bloudí lesem.

 

Vypravěč: Všechny stromy se princeznám zdály stejné a už začínaly být i unavené.Nebyly na takové túry zvyklé. Po chvíli ale dorazily na jakýsi palouk a tam si parta dětí hrála na hoňku. Když spatřily princezny okamžitě se za nimi rozběhli. Po kraji už se rozneslo, že princezny hledají věštkyni. Jedna babka povídala atd…

 

Děti mluví jeden přes druhého a cpou se před princezny.

 

Děti: Ahoj, ahoj, ahoj. Dáš mi podpis sem, sem na ruku. Tady máš propisku. Jé děkuju, dík.

 

Když měli konečně každé dítě podpis od obou princezen Laura nevěřícně povzdechla…

 

Laura: To je neuvěřitelné my jsme slavné!

Dítě 1: Jo, než se naděješ je z tebe hipík co má mařenu v tlamě i na hlavě.

 

Natálie mezitím zpozorovala něco mezi stromy.

 

Dítě 2: Kam to brejlíš?

Natálie: Myslím, že jsem našla tu jeskyni!!

Laura: Jooo, skáknem si tam pro jednu kletbu.

Natálie: Tak čaute děcka, my už musíme jít.

Děti: Jasný, čau, ahoj, mějte se!

Laura: Nezapomeňte, úsměv a mávat!

Natálie: Dej pokoj a pohni ať už to máme za sebou!

Laura: Jo, jo je to jenom banda děcek obdivujících krásné princezny.

 

Rychlím tempem se vydají v jeskyni.

 

Vypravěč: Když se princezny blížily v jeskyni, uslyšely jak se z ní line divná hudba a když vešly uviděly věštkyni. Prapodivnější ženu nikdy dřív neviděly, byla tak jiná….

 

(hudba)

 

Věštkyně: Já tak rád trsám trsám!!

Natálie: Miluju mejdany! Je to tu fakt hlína!

 

Laura se zakření

 

Laura: Tohle je divný místo. Vy tu bydlíte?

 

Věštkyně už si princezen všimne a vypne hudbu.

 

Věštkyně: Je to ďoura, ale mám to tady ráda.

Natálie: Tak narovinu, potřebujeme pomoct s kletbou, kterou máme tady já a ségra, měla bys o tom něco vědět.

Věštkyně: Promiň kotě, ale moc o tom nevím, to víš ta moje paměť, ale zkusím se kouknout do svý koule. Mezitím si tu sedněte a dejte si bonbón. A mimochodem všechno nejlepší!

Laura: No jo, my máme narozeniny! Úplně jsem na to zapomněla v tom zhonu! Proto nás papínek pustil, asi to měl být dárek.

 

Laura přikývne a obě si sáhnou pro bonbón.

 

Vypravěč: A tak si princezny sedly a každá si dala do pusy bonbón. Když v tom jim upadlo tělo a obě usnuly. Kletba se vyplnila.

 

Věštkyně: Ale ne, mohla sem to tušit. Kletba s bonbónama, to je starý trik a mě to nenapadlo! Sakra co budu dělat? Musím je zachránit… No zkusím se kouknout do mýho seznamu, třeba se najdou dva mužský na záchranu.

 

Věštkyně si vezme do ruky diář a nahlas čte.

 

Princ Krasoň? Ne.

Zac Efron? Ne.

Backham? Ne.

Aladin? Ne.

Harry Potter? Ne!!

 

Dál listuje diářem a povzdechne si.

 

To nemá cenu… Áááá tady je máme, dokonce to jsou tady dvojčata a princové! Princ Kristián a princ Oliver. Těm brnknu.

 

Vytáhne mobil a vytočí číslo.

 

Vypravěč: Věštkyně jim do telefonu vysvětlila v jaký je situaci a protože princové už dlouho hledali princezny, které by si vzali, kývli na to. Nastartovali auto a rozjeli se k jeskyni.

 

Kristián: Tak jsme tady!

Oliver: Čau kočky!

Věštkyně: Ale ony spí, musíte je probudit, respektivě políbit.

Oliver: Tak jdem na to!

 

Skloní se nad dívkami a políbí je. Princezny otevřou oči a zmateně pokukují kolem.

 

Natálie: Na zkažený dech je nejlepší ťik-ťak kamaráde!

Laura: Řeknu vám, tenhle borec mi ale nahání pořádnou husí kůži.

 

Princové se usmívají, pochopí vtip a pomalu se otáčí k odchodu, když sebou Laura opět praští na gauč.

 

Kristián: Ne neumírej!

Laura: Já neumírám ty magore! Jen si vezmu nějaký ty bonbóny na cestu...

 

Všichni se zasmějí, ale věštkyně si najednou všimne něčeho na jejím rameni.

 

Věštkyně: Hele mám na rameni takovej divnej flíček vidíš… tadyhle… tady!

Natálie: Ty máš fleky spíš na mozku!

 

Už opravdu odchází, ale Oliver zavadí hlavou o něco na šňůře.

 

Oliver: Brrr spoďáry.

Věštkyně: To je moje pyžamo dej to sem!

Kristián: Tak jdeme! Čauves věštkyně!

Věštkyně: Mějte se a někdy se stavte!

Natálie: Že cooo, že dalších 50 let nemáš čas?

Laura: Jo plácni ségra!

 

Vydají se, na prosbu princezen pěšky, zpátky na hrad.

 

Vypravěč: Vydali ze zpět přes les, ale už se začínalo stmívat, a tak se rozhodli, že se utáboří v lese. Lehli si do měkké trávy, ale ještě se jim nechtělo spát.

 

Kristián: Podívej, dokonce vyšly i hvězdy!

Laura: To je vrtulník.

Kristián: Aha.

 

Vypravěč: Dál už nikdo nepromluvil a všichni usnuli do hlubokého spánku. Po chvíli z lesa začala hrát hlasitá hudba. Všechny to vzbudí, ale nikdo neví odkud to jde.

 

Natálie: To je rušení nočního klidu!

 

Zpoza blízkého stromu nevyběhne nikdo jiný, než Banny.

 

Banny: To je vzrušení do nočního neklidu saláti!

Laura: Banny, co ty tu?

Banny: Dal jsem se na kněze, a tak vás chci oddat!

 

Všichni na něj nevěřícně koukali, ale přistoupili na to.

 

Vypravěč: A tak se v noci vzali, byla to samozřejmě tajná svatba, takže tam byl celý les. A ráno nastal zmatek. Všude kolem se válely věci zbylé s noční svatby. Ale brzy se vše uklidnilo a páry se vydaly domů.

 

Laura: Jdeme ségra vzhůru domů!

Natálie: Nas nedogoňa!

Oliver: Klid kotě už tam budem!

 

Všichni se rozeběhnou k domovu.

 

Vypravěč: Když došli domů, všichni je vítali a seznamovali se s princi. Potom uspořádali druhou oficiální svatbu, kde si princezny a princové podruhé řekli své ano. A žili sladce až do smrti.

 

---