Heklanvapa

Prolog

33.15.651991 Někde

Ztupil si drápy o ostré skály kdesi, kde se narodil. Opět krvavý. Ztrácí dech. Dvounozí nakazili jeho rodinu. Viděl jak klacky z kaluží stříleli ty hromy. Ty co trhali maso se srstí a kropili všechny posvátnou krví rodičů. Utíkal daleko odtud. Utíkal jako vítr. To ještě nevěděl nic.

Jak srostl se stromy a trávou

Jelen byl jako součást těch rostlin. Těch stromů, keřů a bylin. Tiše tak tiše poslouchal jak raší nové stromy a byliny. Jeho nohy jako kořeny a hlava čenichá ten poklad. Možná tuší budoucnost. Ale k čemu. Vždyť se chce pást právě teď. A jak ta tráva chutná. A jak voní. Jelen se krmí kytkami a šperky toho lesa. A jak voní jeho potrava, voní i on. Z vysoké trávy vyběhla šelma. Jelenovy štíhlé nohy se stačili vytrhnout z klidu. Jelen utíkal. Věděl, že musí být rychlejší. Jinak nebude nikdy ani ten nejpomalejší. A tak běhal. Skočil přes strom. Ale byl obklíčen. Šelma se rozdvojila. Jelen tuší svoji smrt. Šelma se zakousla. Není větší, ale strhává jelena k zemi, aby byl blíž matce. Jelen je mrtvý. Zabila ho příroda. A byla to spravedlivá výměna. Jeho děti budou žít z rostlin, které pohnojí. Šelmy porcují to teplé tělo. Ten kožený vak krve, co tvoří řeku. Tu řeku počali Heklan a Vapa.

Proti proudu