Příběh

Vždycky říkáš, že jsem správná hospodyně.

Pro ztuchlou hlínu klidně přes plot skočím

a večer olížu z tvých prstů nečistoty.

Pořádek musí být, to je snad jasné!  ..  pitomče..

..život tak trochu bolí

když  dlaně každé ráno voní samotou

a klín zas předstíráním..víš to?

A tak to má být, žena musí trpět,

ucpat si hubu hlínou, nastřádanou za ty roky.    

Miláčku .... mám pro tebe překvapení, hádej!

Houpe se, ale houpačka to není..zavážu ti oči..věř mi a ještě mě polib..

                    houpy hou..maličký..taková to byla láska..