Osmé nebe

Ve velkém městě je malý kout,
v něm sedí ona a chce vzpomenout.
Byli tu dva a patřil jim svět,
ona a princ- hleděli vpřed.

Koupili si noc, zaplatili vánkem,
pili koktejl z hvězd, nedotčeni spánkem.
Zakázali vzdálenost, zastavili čas,
propojeni v jedno tělo přivítali ranní jas.

Nad vzdáleným městem
spřádali snů pavučiny,
půjčili si osmé nebe
za svitu hvězd u mýtiny.

Upomínka k vrácení
a pokuta za osmé nebe!
Čas běží jako obvykle
a ráno jen tak krutě zebe.

Z dlouhých nočních hovorů
zbyly krátké, suché slova,
on už hledá nebe s jinou,
a ona nechce začít znova.

Zaplatila pokutu, rozprodala sny,
doufá, že zas bude dobře, jenom neví kdy?
Přeje mu to štěstí, co šrámy v duši zanechalo,
musí nechat odejít co pro ni tolik znamenalo…