Ráno si tě rozpustím do kafe

už je tady a táhne mě do zimy

Na šlapkách chlad od modrých dlaždic
má první myšlenka patří jen tobě
Tobě a dortu má drahá lásko

Káva jako rozpouštědlo pro cukr
a zas poněkud nezdravá strava
Hledím přes stůl
spánkem oči slepené
nikde ale nevidím tvoji tvář

Říkám si: no a?
čert tě vem!
Umlčím svou vášeň cholesterolem a
:PpNle-style-span>Zvědavost mě ničí
natahuji ruku
ještě se stihnu naposledy nadechnout
než uvidím to jméno...