Ďáblův ráj nás čeká, trpělivější než matka

Krása – jak ty jsi o ní často s posvátnou nadutostí řečnil,

Jak trapný pisálek, chlubíc se pitomostí

Nenáviděl jsem, když jsi miloval – tak hnusná slova nikdo nikdy neblil ! –

Kolik myslíš, že přijde smutečních hostí?

Vybral sis tělo, vždycky jenom tělo

Její, moje, jebal jsi s celým světem

A ten – však komu se zoufalcem by se chtělo –

Tě vyhodil – co budem vyprávěti dětem?

Tam uvnitř hnus a maz mezi sebou nosím

Jaká rozkoš, že nikdy nebudeme spolu! –

Buď zatím sbohem, a na věčnosti prosím

Bezcílně bluď po dvoumetrovém molu!