Zápisky zvané krásné

Něžné zápisky, našeptávající sladké lži,

ztvrzující minulost, současnost ne však budoucnost,

marností psanou jinak volanou láskou, ale svůdnost jako pravé jméno nosící,

vína - strhujíc masku introvertní s desaterem zároveň,

jazyků, systému a teorií – nad myšlenkami schylující,

klamající snad i majitele, to stvoření je nosící, ne ale tvořící,

vzpomínky schnoucí v paměti, hřejivé a konejšivé,

lítostné a drásající a vždy nezapomenutelné.

Rytiny, co nevychladnou, zůstanou a neodejdou.

To co vždy smysly chvátilo, srdce na sto honů vzdálilo, zrak svázalo a připoutalo.

Krásně se to vinulo, jak chladno bylo, šimralo, jak bodláčí – pudilo.

Nevratné pohyby jemně kolísajícího korábu, s chorál zpívající posádkou.

A dvěma body, bodíky jak jehlicemi bodavými. 

Tak to vnímej a nezapomeň, nezapomeň.