Příběh z druhé strany jízdenky

Stejně jako před ním
i po dalším z půlnočních představení cítím podivnou samotu
Samota mě vysává
přesto mě vzrušuje jako zakázaná droga
Sám na prázdné metro stanici
pozoruji svůj odraz nevidomýma očima
upřenýma na podlahu.

Přichází cizí dívka
a já mám pocit
že už jí dávno znám
Obezřetně se odsouvám
nemůžu věřit sám sobě
v době, kdy paranoia lásky
dosáhla vrcholu

Když přijel vlak
stanice zůstala prázdná
Na zemi zůstal ležet jen
lístek s básní psanou vlastní krví