Panoptikum

Přemýšlím

kam tě vezmu příště
a nenapadá mě nic
jen smutné panoptikum
na rohu dvou nepojmenovaných ulic

Ale
tvoje oči ve mne věří
a já tě nechci podruhé zklamat
Vzpomínám
kam jsem chtěl jít jako kluk
a vím
že zmrzlina tam byla lepší
jenom jsem tam nikdy nebyl

A teď nás provází
zaprášeným skladem vzpomínek
varietní umělkyně
a já si nejsem jist
jestli je to vousatá žena
nebo mořská panna

(třeba se jí na to někdy zeptám)

A ty se ke mně tiskneš
jenom tvoje oči už mi nevěří