Sochař

Obrovský kámen

Přede mnou zjevil se

Nutkavou potřebu

Najednou cítil jsem

 

Chopil jsem květinu

Tuze překrásnou

Počal jsem tesati

Než hvězdy vyhasnou

 

Sochal jsem z kamene

Tu onu představu

Sám a tak nešťasten

Stvořil jsem postavu

 

Postava nehybná

S kamennou tváří

Zdá se tak bezcitná

Z očí chlad září

 

Zatnul jsem do hrudi

Kde srdce se nachází

Někdejší ticho

Vzlykání provází

 

Stojí tu přede mnou

Postava bledá

Živá a smrtelná

Útěchy nemá

 

Květina zlomená

O srdce ledové

Kouzelnou sílu má

Přesto však, přesto však

Nezatnu podruhé

 

Tolik mne rozrušil

Ten její pláč

Přemýšlím o sobě

Co pro ni jsem zač

 

Co bolí druhé

Nás přece nebolí

Tu její bolest mohl

Způsobit kdokoli

 

Přesto však, přesto však

Cítím svou vinu

Že v jejím životě

Ničím tu zimu

---