Mimorealita

Stojíš sám a nevědomky kráčíš

Svý sny a výhry, lásky a prohry

již více zpět nikdy nevrátíš

Ledový vítr bodá Tě do zad

a srdce Tvé po naplnění touží

a přec nikdy neukojíš jeho hlad

Kolik dní, tak kolik dní

zkrz zamčenou bránu do světa krásných věcí

Tvůj křik nezadržitelně zní

Vpust mne dovnitř, zlý havrane!

nežli ostří rychlých šípů na křídlech tvých

vykreslí své růže plané

Havran, jako smybol smutku-zášti

tvoří bolest-utrpení

však dává vytrvalou sílu boje v černém plášti

Zrádná myšlenka je nedbat pokynů

neboť mé tělo, ten obal duše mé,

a možná že i JÁ, záhy v zemi spočinu

Těžký kámen drží mne v´útrobách těhle míst

Jsem snad mrtev? Já jsem živ!!

A proč všichni přejí: Rest in Peace??