Inženýr a doktorand - vítěz a poražený

Praha, červen 2010

Antonio Ksindlksicht držel v ruce inženýrský diplom. Jen náhodou se k němu dopracoval za pět let místo šesti, jen náhodou dělal státnice v červnu a ne v září. Páni profesoři na něj byli nakonec vždycky celkem hodní a studium mu nijak neprodloužili. Těžko říci, co se Antoniovi honilo hlavou pod jeho neutrálním a mírně znuděným obličejem, ale pravděpodobně se mu hlavou nehonilo vůbec nic. Nejspíš mu to bylo úplně jedno, jako ostatně většina událostí v jeho životě. Celý červenec a srpen se bude válet na Mácháči a pak nastoupí na doktorát. Práci ani nehledal, stejně by žádnou nenašel, když je krize. Doktorát bude fajn, říkal si, občas něco změřím, a pak se budu v klidu flinkat na Facebooku jako to dělali doktorandi, zatímco on musel měřit na diplomku a zároveň ještě dělat zkoušky. Takto to skutečně probíhalo celých osm let, během kterých navíc chodil s nataženou rukou pro kapesné za rodiči, protože jinak by pravděpodobně neměl ani na jídlo. Pak přišla inflace.

Praha, červen 2018

Oranžová vláda stále vyšším zdaňováním úspěšně vyhnala schopné lidi za lepšími výdělky do strmě rostoucích ekonomik jako Čína a Indie, kde lidi ještě nestihli zlenivět. Krize z let 2009-10 po nástupu oranžových do vlády jakoby zázrakem odezněla, jenže teď jako obrovská nečekaná facka přilétla inflace. Ne šest procent místo tří ročně, jako párkrát na začátku 21. tisíciletí, ale hezky rovnou o 50 procent měsíčně. Platy nerostly, z výplaty na konci měsíce zbyla polovina. Za třicet korun jste za měsíc místo dvou chlebů koupili jeden. Prostě průser jako kráva. Nešlo zdaleka jen o znehodnocení peněz. Již po měsíci při této míře inflace došlo k masovému propouštění zaměstnanců, spoustě demonstrací, demolování výloh, poničení firemních budov i vybavení, mlácení demonstrantů, někdy i ke střelbě do demonstrantů. Propouštění se nevyhlo ani Antoniovým rodičům, navíc byli pravděpodobně zaměstnavatelem zavražděni. Ale možná také ne, možná je postřílela policie během unikátního koordinovaného rabovacího nájezdu na McDonalda, kdy demonstranti doslova proběhli výlohou a pak se vrhli na hranolky a hamburgery. Policie prý během zásahu postřílela téměř všechny, protože byli nezvladatelní, jak byli naprosto posedlí hladem. Policie neřešila vraždy nezaměstnaných, měla na práci důležitější věci, například bránit bohatší část populace před rabujícími davy. To, že zaměstnavatel nechal v tichosti zavraždit své bývalé zaměstnance, vlastně bylo velmi logické a v zájmu přežití majitele podniku. Vyplatit vysoké odstupné mnoha propuštěným zaměstnancům si nemohli dovolit a riskovat stávku nebo ničivou demonstraci ve svém podniku taky nechtěli. Antoniovi by toto všechno asi bylo jedno, jako dosud všechno v jeho životě. Jenže tentokrát měl kvůli vyschlému příjmu od rodičů a kvůli inflaci hlad. Mnoho doktorandů bylo vyhozených, což bylo před rokem 2018 naprosto neslýchané. Antonio byl odejit poté, co se během oběda v menze vrhnul na profesorův oběd a během minuty ho snědl, nevnímaje profesorovy rány pěstí. (I profesor měl hlad.) Stejně se na doktorát chtěl vykašlat a začít krást na plný úvazek. Od té doby to s ním šlo z kopce. Kradl, kde mohl, ale provozovatelé pouličních občerstvení a zelináři byli čím dál obezřetnější a své zboží čím dál více chránili. Několikrát ho na záchodě zmlátila ochrana supermarketu, z toho jednou do bezvědomí. Svou kariéru doktoranda a zloděje jídla ukončil u dodávky vedle samoobsluhy, kde byl při divokém nájezdu na jídlo v dodávce ušlapán ostatními rabujícími.

Praha, červen 2010

Kevin Páral konečně držel v ruce vydřený diplom. Čekaly ho tři týdny volna a pak nástup do prvního pořádného zaměstnání. Práci i přes tehdejší hospodářskou recesi našel snadno, asi proto, že spousta jeho spolužáků se krize zalekla a šla na doktorát. Kevin na doktorát nechtěl, protože mu přišel úplně k ničemu a navíc v rozporu se zákonem, protože základní stýpko bylo nižší než minimální mzda. Ale někteří profesoři to nebyli schopní pochopit a Kevin se musel občas hodně ovládat, aby je neposlal do prdele. Jeho děda si myslel, že doktorandi jsou srabi, kteří se bojí jít do práce. Děda ho občas vytáčel svými staromódními názory, ale v tomhle s ním naprosto souhlasil. Asi proto, že když pracoval na diplomce, pozoroval okolo sebe doktorandy, jak tráví čas na Facebooku a jediné, co se naučili, bylo rozložit si práci, která zabere jednu hodinu, na celý den. Kevin nástupu do práce nikdy nelitoval. Po dvou letech se zaučil a povýšil, protože se slušně vyznal ve výrobě. Oženil se s laborantkou a po dalších dvou letech se jim narodila dcera. Opět povýšil. Co se musel našprtat ze skript ve škole už zapomněl, ale ve fungování celé fabriky se vyznal výborně. Život nabíral na obrátkách a na školu vzpomínal již jen se smíchem. Byl spokojený, vadily mu jen daně, které byly kvůli oranžové vládě každým rokem vyšší.

Praha, červen 2018

Vysoká inflace se dotkla i Kevina. Musel se uskrovnit, ale jeho manželka ani dcera nehladověla, díky slušnému platu a fungujícímu závodnímu stravování. Schopní zaměstnanci byli sestěhováni k podniku a byli pod neustálým dohledem policie před rabujícími davy. Kevinově manželce ani dceře se nic nestalo, a tak šly rabovací nepokoje do jisté míry mimo něj. Jeho rodiče zahynuli v roce 2017 při autonehodě. Tenkrát byl naštvaný na zdravotníky, kteří podle něj neudělali maximum pro jejich záchranu, ale teď byl trošku rád, že se nedožili Evropy roku 2018, plné rabujících hladových davů. Po několika měsících stále se zhoršující situace bylo rozhodnuto o přemístění podniku do Indie. Ze stávajících zaměstnanců souhlasili a přestěhovali se téměř všichni, i se svými rodinami.

New Delhi, Indie, červen 2019

V restauraci s výhledem na Himaláje přinesla Kevinovi nádherná snědá číšnice intenzivně vonící jídlo, které ještě nikdy neviděl. Ochotně mu vysvětlila, jak se to jí a doporučila mu specialitu podniku, kterou může zkusit příště. Nedaleko bíle svítilo nové sídliště v místě, kde před deseti lety býval slum, a Kevin si byl jistý, že mu začíná další zajímavá životní etapa.

Ponaučení: Nedělejte doktorát, pokud chcete, aby vás v budoucnu policejní obušky chránily. Dělejte doktorát, pokud chcete, aby vás policejní obušky třískaly do prdele, do držky, nebo do ledvin, jako se to teď děje v Řecku.