Světlo života a smrti

 

SVĚTLO ŽIVOTA A SMRTI

 

Prázdný pokoj, smutné zdi, záclony bílé.

Jen dvě okna ve zdi zpívají, je jim dlouhá chvíle.

Když přistoupím blíž a z okna nahlédnu

vidím podzimní krajinu plnou stromů a listí.

Najednou začalo pršet, je chmurný mlhavý den.

A já z dlouhé chvíle

učím se v kapkách deště čísti.

 

Zdál se mi sen.

Sen o slunci, o obloze blankytné.

Zda-li se mi tohoto pohledu z okna

ještě někdy naskytne?

 

Kůže je suchá každým dnem víc a víc

a já cítím jak uhasíná ona svíc,

jež je života plamínek.

stále z okna se dívám

a v ruce držím kamínek.

Snad kamínek krásy, života, štěstí.

 

Štěstí..

to aby mě do nebe mohli vésti.

Peklo, to není nic pro mě.

A pořád je tu to ukrutné ticho,

pořád je v domě.

 

Cítím strach, cítím napětí.

Zvedá se vítr

Dívám se, jak ohýbá stromy

z jedné strany na druhou.

když vzhlédnu malinko vzhůru

vidím, jak slunce prosvítá mezi 

kapkami deště

jak listí léta pod duhou

 

Ty barvy, živé zářivé barvy.

Nádherné a svítí

Mám pocit, že umím létat

mám pocit že když mávnu

může začít růst kvítí.

 

Když v tom slunce zachází za modravé hory

na řece jsou vlny, velké, obrovské, prudké

potápějí vory a krajina plná slz

ke spánku se ukládá

je unavená, ospalá a slabá.

nějaká šance na přežití?

Možná, ale malá.

 

Nevím proč, ztrácím se

ač pomalu nebo rychle

ono je to jedno.

Nemám sílu dále žíti

nemám sílu zvednout ruku a mávnout

aby rostlo kvítí

 

nemám nic než naději.

kam se všichni andělé strážní vždy podějí?

Teď už mám jen jedno

a to jistotu.

 

Jistotu že jednou uhasne to světlo.

Ta svíc jež každý si ji nosí v dlani

a je jen jeho vina, že světýlko nechá uhasnout.

 

aby neuhasla, musí mít vzduch a sílu

ale já?

mám chuť namočit si ruku v krvi a..

raději ani pomyslet na to,

že bych přestala chránit svíci svou.

Mojí malou ručkou

 

stále ji držím, ale co to?

přepadla mě únava, ale taková, jak to říct

taková jiná, nezvyklá...

pomalu ulehám v prázdném smutném pokoji na zem,

kde záclona je bílá.

 

Uvolním jednu ruku, druhou ruku, chci jěště něco říci...

ale místo toho, na zem pustím svíci.

Už ji nedržím a čeká mě dlouhá cesta.

Plno schodů před sebou a plno očekávání

mít se dobře v nebi? To je jenom zdání.

Další krutý život, jenže bez jistoty,

že můžeš odejít, kdy se ti zachce.....

---