Horká vana, slzami ochlazená...

Horká vana, teď slzami ochlazená...

stará bolest, je znovu nalezena.

Strach, který vraždil mě smích pouze vzbuzuje,

kdo ví kam tělo mé, s duší teď odpluje...

Odplouvám do dáli, déšť zkropil tělo mé...

zamknu vše do sebe? Řekni mi: „Ne, to ne“

Nevím, zda poslechnu, síly me jsou ty tam...

bloudím tu bezcílně, padám a klopýtám.

Zavřu as na zámek všechno, co v sobě mám -

pod žádnou pohrůžkou nic snad už nevydám.

Škoda snad bude to, ne však už pro mě,

zavřeno vše budiž, jak v pustém domě.