křičící modravým

konečky prstů     lehounce

třídíš vzduch      kolem

místy hutnějším se zdá     modravým

nesladkým se líp proplouvá

k jádru dotyků      přiblížit se chceš

zůstat s nimi     než červánkové slunce zbělá

křičící stín     přeletí do noci

slunečnic touha šeptá     chtějí víc

pouhý den za dnem se vytrácí

usychá splín    plazící se po stěnách

rozsýpajících se     v prach

co vítr roznese     v poušti zítřků

prohání myšlenky     v kapkách deště

roztracené     hledané střípkem času

ploužícího se po stéble

letmého chtění     co překvapí

ožitím      až     do úmoru…