Já věcí

Dvě sobě vzdálené, v krabičce od sirek

o místo se dělí.

A tržné rány, ty pro cokoli,

v asfaltu umlčení

nejsou vidět tak,

jak by měly.

Ty téže strany, které se k smrti nenávidí

a jejich splozená věc,

která mezi nimi pořád stojí,

není ani pro jednu tou,

co by chtěli.

To něco mezi roztržením,

co šťárá se ve slibu němé

a zápasí s opovržením

pro věc tu, která dýše

ale mlčí

pro slova,

které přestaly být rozuměny.