Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Záhada ztracených ponožek díl 1/3

20. 03. 2010
0
0
970
Autor
TanyX

Pokud byste si vzali mapu v naší zemi, prstem nenajdete ani to velké Rusko, ba ani tu podivnou Ameriku. Uvidíte jen pevninu, tu vaši vymoženost, vodu, my totiž nepotřebujeme. Oceány a moře, jsou tak zbytečné! U nás vodu většina obyvatel ani nezná. Ano, samozřejmě, když  se můj národ nastěhoval sem, na planetu Mayenne, museli jsme vodu zcela zničit! Veškeré prohlubeniny zaplaveny tou hloupou vodou jsme zasypali nepotřebnými věcmi z planety Země, kterou jsme nedávno omylem navštívili. Náš nád Berkyann má své vlastní teorie o vzniku života, mnohem pravděpodobnější než ta, kterou si vymysleli lidé. Vědci z nějakého Penetegonu nám popisovali Darwainovovu teorii stvoření. Taková urážka! Jsou tu jen pár staletí a myslí si, že vědí všechno. A nevědí nic. Jejich mozky jsou jen kousky gumy napojené na drátky s červenou vodou, co z nich stříká, když se jich dotknete třeba jen špendlíkem. Tak zranitelní a namyšlení!

Jsou schopni říct, kolik je jedna plus jedna. Dokáží říct, proč velryby zpívají. Ale dokáží říct, o čem zpívají? Umějí vysvětlit neosvětlený stín nejčernější bílé magie? My jsme staří tisíce let, my víme jak vznikl vesmír. Velký třesk, tsss. Nevědí nic, všude básní o tom,  že vědí, co jak vzniklo. Ale mýlí se. Nevědí vážně nic.


Teď Vám přiblížím mě samotného a můj národ z planety Mayenne.

Mé jméno je Poina di Mare a vy byste mě nazvali mimozemšťanem.

Liším se od Vás tak, jak nejvíce to jde. Mám mramorovou pleť vybroušenou jako diamanty. Nemůžete mě rozříznout, ani nejostřejší pila vesmíru není silnější než já. V očích mám zvědavost, energii a vypočítavost. Taky se v nich lesknou kameny odvahy. Jsou jako rozteklý topaz  s kašmírem. Nepotřebuji dýchat, ale i tak mám nos. Jsem schopen používat ho ke komunikaci. Uši taky mám, slyším zvuky, které ostatní nikoli. Tlukot srdce slyším jako zvon odbíjející půlnoc. Moje postava připomíná padlého anděla.

________________________________________________________________________________________________________________

V příštím díle o naší planetě a našich zvycích


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru