Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Milostná

22. 03. 2010

1829

Autor

Jachula

Trochu té intimní lyriky.

Již je tu větřík z Pompejí,

už vane vichr z hor.

Ti ptáčci zase zapějí

a krásný bude vzdor.

Ti ptáčci opět počnou pět,

až ulehneme tam,

kam slunečnice schová květ;

ty nejkrásnější z dam.

Budeš plamenem v oleji,

až svíčky počnou plát.

Až jejich dech se dohoří

pak budem zase spát.

Ještě než tak se učiní

a slunce vzejde zas;

ó, jak jsou krásné boky tvé

a něžný je tvůj pas.

Tvé oči coby moře sné

za východu i za noci.

Mé srdce probodáno jest

ach, není mi už pomoci.

7 názorů

Zdálo-li by se to z hlediska jazykového nesprávné, což je zjevně pravdou, pokusil bych se to nějak upravit. Ovšem pak by se z toho stala zcela jiná báseň. Ponechám proto tento jinotvar v nezměněné podobě a budu se tvářit, že se nic neděje.