Zapomenout...

Na dně své absinthu sklenice,

co k ránu mou osobu skolí,

našel jsem zbitého zajíce,

rány od bičů a holí.

Hledal jsem původce mnohých těch šrámů

v lese, jenž tajemně perlí.

V mlhavém oparu spatřil jsem dámu

s jezdeckým bičíkem, pěšáckou berlí.

Jistě to byla ta záludná babice,

co ráda se v soužení brodí.

Vzpomínky na tebe pohltí krabice,

snad se víc jinému hodí.

Čím víc se snažím na tebe zapomenout,

tím víc se opíjím a míň se můžu hnout.