Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTrojí život, trojí problém III.
Autor
beruška
Když vás váš přítel podvede, čekáte, že se přizná? Ne. Já to taky nečekám. Ale to, že se bude chovat naprosto normálně, mě vyvedlo z míry. Prostě dává najevo, že se absolutně nic nestalo a oba jsme v pohodě. Jenže já v pohodě nejsem!
Podvedl mě! A já o tom vím! Tak nechápu, proč se diví, když se od něj odtahuji, nenechávám se od něj políbit a dávám najevo, jak mě štve.
Vážně. Nejraději bych vypadla někam na opuštěný ostrov a všechno si srovnala v hlavě. No, mohla bych vlastně odjet na ostrov, co jsem od něj dostala k narozeninám…ale tam by mě brzo našel…
Takže tahle možnost padá.
Ha! Mám to! Rozejdu se s ním. A jako důvod mu řeknu, že vím, že mě podvádí…
Počkat. Já bych to neměla vědět. Teda…jak jsem se to dozvěděla? No jasně. Můžu mu říct, že jsem ho viděla s Lucy. Ale to ještě nic nedokazuje. Může mi na to opáčit, že je to kolegyně. Na veřejnosti jsme se k sobě moc neměli…
Takže tohle ne. Chtělo by to důkazy. Kdybych mu na stůl hodila fotky jeho s Lucy, hned by mu bylo jasné, že tohle je konec. Teď ještě vymyslet, jak si opatřit ty důkazy. Mám to! Mohla bych si na něj najmout detektiva! To je nápad. A hned, jak si to promyslím, se vydám nějakého vyhledat.
Okolo poledne je jasné, že zítra bude mé rande s Dannym sledovat. Dá mi potom fotky a já budu mít konečně důkaz. Chachá!
*
„ Ahoj Danny!“ Zavolám hodně hlasitě na celou restauraci, aby mě detektiv slyšel a mohl fotit. Vtom se ke mně Danny přitočí a chytne mě za ruku.
„ Už od rána mám takový divný pocit, jakoby mě někdo sledoval…pojďme někam do soukromí…“
To ne…
„ Fajn…“ Zářivě se na něj usměju a natáhnu se k němu, abych ho políbila. Snad to detektiv vidí. A snad to nafotí. Jenže než se naše rty stihnou dotknout, odtáhne se ode mě.
„ Promiň…ale měl jsem česnekové máslo…“
„ Mně to nevadí…“ I když, pravda, z pusy mu páchne opravdu hrozně.
„ Ale mě ano. Nemáš žvýkačku?“ Zavrtím hlavou a vzdychnu. Dneska z toho nic nebude. Alespoň se do něj zavěsím a blízko se k němu přitisknu. Takhle odejdeme z restaurace. Já s vědomím, že detektiv toho moc nenafotil…
*
Včera to byl fakt propadák. Ale dneska si to s Renee vynahradím. Pozvala jsem si domů kamarádku Ninu. Celý večer jsme si četly, vzájemně se malovaly a popíjely džus. Tyhle dámské jízdy fakt miluju.
„ A mám tu ještě něco, holka…“ Zazubí se na mě a z kabelky vytáhne dvě krabičky.
„ Co to je?“ Nechápavě se na ni zadívám.
„ Víš, jak jsem ti říkala, že chci s Kevinem otěhotnět? Tohle je těhotenský test. Chci si ho zkusit tady. Teda, pokud ti to nevadí…“ Jé! Třeba je Nina těhotná! Kdyby to byla pravda, hned bychom vyrazily nakupovat nějaké oblečky. A já bych tomu malému donesla od armády malá letadýlka…
„ Ne, samozřejmě, že ne. Alespoň se tu šťastnou novinu dozvím jako první…A proč máš dva?“
„ No, tak jsem si říkala, kdybys chtěla taky….“ Rozesměju se.
„ Já? Ne, díky. Já nechci být těhotná…“
„ Ale no tak. Taky si ho zkus. Ať jsme na tom stejně…“ Sice se mi do toho moc nechce, ale co bych pro ni neudělala, že?
„ Tak fajn…jdi jako první.“ Usměju se na ni a do ruky jí vtisknu jednu krabičku. Po chvíli se vrátí a ve tváři trošku posmutnělý úsměv.
„ Tak co?“ Zeptám se, ačkoli z jejího výrazu jde leccos vyčíst.
„ Nic. Ale nevadí. Příště to třeba vyjde.“ Chabě se na mě usměje. „ A teď jdi ty…“
„ Je to nutné?“
„ Jo…bude sranda…“
„ Fajn, fajn…už jdu…“ Popadnu do ruky druhou krabičku a vyrazím směr WC.
Po úkonu, který je nutný udělat k získání výsledků, čekám několik minut. Samozřejmě, negativní. Popadnu test do ruky a vyjdu z místnosti.
„ Tak co?“ Ptá se nadšeně má kamarádka.
„ Nic, samozřejmě…“ Usměju se na ní a jdu ten test vyhodit.
„ Počkej! Jak, nic?“ Vezme můj test do ruky a chvíli ho prohlíží.
„ Je negativní…“ Zopakuju jí.
„ Ne, není. Je pozitivní. Podívej…“ Vezme krabičku a ukazuje vzorek naprosto se shodující se vzorkem na mém testu. Pod obrázkem na krabičce je strohý nápis: Pozitivní.
„ Cože?!“ Vyvalím na ní oči. Nechce se mi tomu věřit. Je to nějaká chyba, určitě ano!
„ Jsi těhotná, gratuluju!“ Prudce mě obejme a já mám co dělat, abych se neskácela. Já a těhotná? Proč, proboha? Já nemůžu být těhotná! Co ta smlouva? Slíbila jsem, že po dobu mé účasti v projektu Alfa 25 neotěhotním!