Na Vycházce

I.

Dvě staré ženy rokují na lavičce v parku.

„Dneska je ale hezky, že?“

„Jaro je tady viďte?“

„No ten můj staroch, to je vám ale pořád takovej paličák.“

„Nepovídejte.“

„No jo, on se vždycky  jednou za čas sebere a na noc zmizí. Prostě mi uteče. Jednou jsem už málem vyhlásila pátrání.“

„No to víte, taky si někdy potřebuje sám, jak se říká, pročistit si hlavu. To mi připomíná mého nebožtíka, taky to dělával. Nemyslete si, že si je někdy dokážete úplně ochočit. “

Obě se dali do smíchu.

„No, ale ten váš, to je hotový mladíček“

„To víte po smrti nebožtíka jsem si myslela, že na stará kolena zůstanu sama a pak jsem potkala jeho. Zrovna se jen tak potuloval. Byl tak přítulný a milý, vzala jsem ho k sobě a tak spolu žijeme.“

„Ale to je hezké...“

„Podívejte támhle už jdou...“

Ženy se zvedly a s úsměvem zavolaly na své druhy.

Přihnali se dva psi a začali se radostně mrcasit kolem žen.

„Tak hoši, už jste si pohráli. Půjdeme domů, ano!“