Na to musí přijít každý sám

"Nejlepší část vzdělání je ta, kterou člověk získal sám." Walter Scott

Už v mládí nám kdekdo cpe do hlavy nějaká moudra a přitom se nezaměřuje na nás. Každý si prošel něčím jiným. Když budete učit někoho o autu, jako o nejlepším vynálezu lidstva, tak vás asi nebude chápat, když mu při autonehodě zemřeli rodiče.

Každý si uvědomí, co je opravdu dobré až poté, když to prožije sám. Jakmile si prostě nepopálíte ručičky, tak neuvěříte tomu, že ta plotna může pálit. Stokrát mi mohla mamka říkat, ať nesahám na tu elektrickou spirálu, co ohřívá vodu, že se popálím. A jak myslíte, že to dopadlo? Popálil jsem se a bolelo to a teď už si na to dávám "setsakramenský" pozor.

Asi třikrát v mém mládí jsem spadl ze schodů. Ne snad proto, že neumím chodit po schodech. Schody v našem domě mají větší rozteč. Dokážete si pak představit kombinaci vysokých schodů a pospíchání dolů po schodech? Bum, bác, trochu breku a foukání bebínka na lavce. Ano, vždy pak byla přítomná maminka, která bebínko pofoukala, natřela alpou a utěšovala mě. Dnes mám hrůzy ze schodů a na žádnou rozhlednu mě nikdo nedostane.

Copak asi dělají lidé, kteří kdysi vynalezli DDT, scelování lánů a znečišťování prostředí. Dokážu si představit, že právě oni, nebo jejich následníci dneska farmaří ekologicky pod názvem "ekologické zemědělství." A co je k tomu asi vedlo? Že by si popálili ručičky? Že by jim děti trošičku více vyrostly z toho DDT, olova a olejů? Že by museli jejich děti navštívit nemocnice a sem tam nějaký ten orgán vyoperovat, nebo vylepšit?

Nejsme ale ještě natolik moudří, abychom dokázali odpouštět. Někdy se prostě dítě narodí s poruchou, s nějakým syndromem, nebo s koktavostí, nebo má zkrátka jenom více pih na obličeji. Neříkám, že jsou tyto vady v genetice. Tyto děti jsou postiženy civilizačními chorobami, které vyvolává civilizace. Jsou to chemikálie, které nám mají usnadňovat život a přitom jenom ubližují našim tělům i duším. A může se vůbec pihatý kluk začlenit do společnosti, když se ho pořád ptají na jeho pihy? Každý den mu zdůrazňují, že se musí dívat na jeho pihovatou tvář, že to nikdy nezažili, a že je to divné. Tento kluk pak nalezne větší uspokojení ve svém nitru, nebo u zvířat, která ho nepomlouvají. Ale problém je v tom, že ve svém nitru nenalezne plnohodnotnou zábavu. Problém je v tom, že ho jeho ústraní v budoucnu neuživí. My totiž žijeme ve společnosti.

Mám ten problém ale i já. I když jsem postižený a nebudu raději říkat jak, tak se také směji postiženým. Člověk, který je se mnou ve třídě, se trochu hůř vyjadřuje, více zadrhává a těžko prosazuje. Sám bych mu rád odpustil jeho nedokonalost, když by mě společnost nenutila jít s "mainstreamem." "Vykašli se na něho, vždyť je to outsider, pojď se bavit s námi," řekl mi rádoby kamarád. Nechal jsem se zlákat, ale pak mi došlo, že jsem taky tou společností odstrčený. Odešel jsem záhy od nich, ale k outsiderovi jsem se nepřidal.

Jsem hrdina, vím, kde je schovaná pravda, ale když přijde na vysvětlování, když dostanu slovo, tak se roztřesu jako ratlík. Nejvíce mi ale vadí chlubivost. Já jsem někdo, a kdo je víc? Tak jsem jenom přemýšlel, jestli tito neuvážliví lidé dostanou vzdělání, které získají sami, nebo jestli budou žít stále v té slepotě. Jestli by nebylo nasnadě změnit citát od Waltera Scotta na: "Nejlepší část vzdělání je ta, kterou člověk získal sám, když je férová."