paradox

prapodivný den, provázený a utvářený prapodivnými lidmi. fousatý podivný ženštiny kolem padesáti předemnou ve frontě v obchodě.
frflaj´ si pod kníra a placení nákupu se neobejde bez komplikací u jedné každné z nich. demencí prodlužují kalvárii fronty.
přitloustlí italové na barovejch stoličkách a partička lidí co si kapou do očí citron, žerou sůl, a vosk ze svíčky si lejou do vlasů. jackass asi. podivný fenomén pokusu o autenticitu.
ale to není vše. byli všude. neuchopitelné, dost dobře nepopsatelné existence modelů už dávno vyřazených z výroby. asi nějaká planeta ovlivňovala jinou a gravitační pole povolalo ven blázny, chudáky a pofiderní existence,
smuteční potrvrzení mnohobytnosti jsoucna.
neustál sem příliv absurdity a utekl domů řádnou autobusovou linkou.
schoval se tady v pelíšku s pocitem hlodavce - sem na mě nemůžou. nemůžou! za svý vzala všeláska, neobstál sem ve zkoušce, protože tohle se nedá.
možná, že v pátek večer předvelikonoční se na obvyklých místech nacházejí skutečně neobvyklí lidé, protože jsou těmi, kteří neodjeli na chaty či jiné akce, kalby, rodinné bakchanálie hromadných obětí.
no vyplývá z toho, že sem tam byl mezi nimi...

možná, že z pohledu jinýho pozorovatele,
sem s nima v jednom výběhu

asi ano svým způsobem.

protože dnes obývaly ulice jen zvířata

epemideův paradox... musím být taky zvíře. vylákané ven jakousi perverzní silou hnusu.

snad to není pravda. jinak už nikdy neopustím zemljanku, svýho království.