Mnozí už žijí, on ještě spal

V nebeských polích nikdy nežnutých
Už ptáčci se nechaj kolíbat na lodičkách.
Do oblak
Všichni chtějí poznat jim určenou hodinu.
Co dělá je radostnými zůstává tajností
A on stále ve slastech polštářů si spí.

Spí
Tisíckrát proklínali to jeho podezřelé ticho.
Ale obdivovali to umění nezaspat nikdy.
Ten správný výkřiků čas.
To jen on nechá se zpod víček přivřených
Přeplavit k rozkvetlým parkům Atlantidy.
Aby do ůsměvů mohl svůj obličej pokřivit.
Aby mohl milovat je i sebe zas.

Nebušte na vrata spánků
A zbytečně nehledejte zkamenělý dávný práh
Dveří přísně střežených, tam někde
Na onom světě, není už výzev zbytečných.
Ačkoli víte o poutích nebezpečných.
Přesto váš hlas je drnčivým budíkem

Proč stále boříte hranice do nikam?
Je-li ta otázka složitá
Jen klidně mlčte dál
Stejně jsem nikdy nestál
O cenu vaší odpovědi.

Raději hledejte
Deště svých vlastních barev.
Proč jen v prostěradlech nemohl bys motýlkem být
Motýlkem z vodopádu volně dýchajících myšlenek?
Tak děti už usněte
Bez lítosti k bdícím své nápady
Jiným realizujte.